Povolební martyrium ve Spojených státech asi nejen ve mně vyvolalo potřebu se zamyslet nad institucí voleb, zejména pak v demokratických státech. Ukazuje se totiž, že záležitosti zdánlivě technického charakteru mohou původní účel pošramotit, ne-li přímo zdiskreditovat.

V době digitální, kdy všechny podstatné věci se odehrávají ve zlomku vteřiny a mimo dosah našich smyslů, v rámci pudu sebezáchovy demokratické společnosti zřetelně nezbývá, než se vrátit k základnímu principu - každá volba je volbou osobní. Proto tomu musí být podřízena i forma samotného hlasování.

Sám pro sebe zastávám názor, že instituce demokratických voleb se pohybuje mezi třemi polohami. Tou první je známý slogan o tom, že každé volby představují svátek demokracie. Druhou pak výrok připisovaný Josefu Stalinovi hovořící o tom, že není tak důležité, jak lidé hlasují. Rozhodující je, kdo sčítá hlasy.

Třetí, konečné stádium pak formuloval jeden saúdsko-arabský princ, který byl před lety na oficiální návštěvě v České republice a byl přijat panem prezidentem Václavem Klausem (asistoval jsem u toho jako náměstek ministra zahraničních věcí). Pan prezident se mimo jiné zmínil, že volby v Palestinské autonomii dopadly překvapivě – vyhrál Hamás. Princ na to reagoval replikou: „Zásadní vadou každých voleb je, že často přinášejí překvapení. Proto je v našem království nepraktikujeme.“

Odhaduji, že většina zemí Západu (včetně České republiky) se nachází mezi stádiem dvě (stále větší roli hraje, kdo sčítá) a tak směřuje k saúdsko-arabské metě (eliminace překvapení). Cestu, jak toho dosáhnout, už známe. První krok představuje rozložení voleb do co nejdelšího časového úseku, druhý pak možnost hlasovat distančně, tedy korespondenčně, faxem nebo elektronicky z notebooku či mobilu.

Důsledky, které to má na situaci ve společnosti, na důvěru ve volby a demokratické instituce obecně, vidíme v přímém přenosu. Kromě Spojených států se korespondenční hlasování neukázalo v nejlepším světle u našich sousedů v Rakousku, kde bylo nutné opakovat druhé kolo prezidentské volby. Nicméně mi připadá, že neosobní, distanční hlasování představuje důležitý krok na cestě k postupnému odstranění demokratických procedur spojených s takovými přežitky národních států jako všeobecné hlasovací právo. Perspektivně to umožní korigovat nevhodné hlasování prostých voličů ještě předtím, než vyjde najevo.

V báječném novém světě, kam nás vede progresivistická anticivilizační levice, už nebudou muset nestátní neziskové organizace na náměstích korigovat výsledky hlasování starších generací. Bude stačit krátká přestávka během sčítání, aby bylo jasné, kolik elektronických či korespondenční hlasů je zapotřebí pro předem určené vítěze. Protože potom bude dramaticky klesat volební účast, možnost hlasovat fyzicky se zruší. A i u nás konečně zavládnou poměry jako v pouštním království.

Ty generace, které si ještě pamatují normální svět, budou mít v příštím roce možnost naposledy se pokusit zvrátit výše naznačený scénář. Nesmějí ovšem volit nikoho, kdo chce distanční demokracii, ale naopak politické strany, které budou prosazovat fyzickou přítomnost ve volební místnosti a pouhý jeden volební den. Tento systém se ukázal jako dostatečně odolný proti možným podvodům.

(převzato z Profilu)