Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážené kolegyně, vážení kolegové, rád bych shrnul důvody, které mě vedou k přesvědčení, že právě dnes a tady bychom měli usilovat o nedůvěru vládě Andreje Babiše.

Já chci jenom na začátku zopakovat to, co tady už řeklo mnoho mých předřečníků. Toto je nejhorší vláda od roku 1989. A kdybych si spletl století a řekl třeba 1889, tak mám pocit, že bych měl také pravdu. Babišova vláda rozfofrovala státní rozpočty, nechala bobtnat státní aparát a nevyužila dobu nebývalého ekonomického růstu v přípravě na horší časy. Tato vláda upřednostňovala osobní ekonomické zájmy svého sebestředného a chaotického premiéra před zájmy lidí naší země. Víte, a já s tím mám osobní zkušenosti, ono není tak těžké vládnout v době klidu a mimořádného ekonomického růstu - a to jsme tady v minulých letech opravdu zažívali. To se to vládne, když svítí sluníčko a ekonomika šlape na plné obrátky. Ale platí, že opravdová kvalita vlády se projeví až v krizi. A my jsme vás na to mnohokrát upozorňovali, že nebude pořád svítit sluníčko a že dříve nebo později nějaká krize do naší země přijde.

Krize přišla. Přiznávám, že v podobě nečekané a Babišova vláda selhala. A myslím si, že selhala opakovaně. Pro mě je největším zklamáním, že Babišova vláda zásadním způsobem posunula hranici toho, co je v politice a veřejném životě považováno za normální. Přes to dříve opravdu nejel vlak, dnes bohužel jezdí rychlík, v podstatě každý den tam a nazpátek. A myslím si, že bude velmi složité tuto hranici zase vracet zpátky do toho normálu. Zatímco dříve odstupovali premiéři a ministři za nešikovné vyjadřování, dnes se tolerují sprostoty i urážky. A já se ptám: Přijde vám normální, aby se ministryně vlády vyjadřovala na adresu premiéra formou, a teď cituji: "Premiér udělal bordel a je debil." Mně to nepřijde normální, a ptám se i přítomných ministrů, přijde vám to normální v naší zemi?

Dříve stačila drobná kauza, nebo podezření, a vládní politici raději vyklidili pole, aby nepoškozovali vládu jako celek. A dnes. Dnes se čile přechází fatální střet v zájmu premiéra, dotační podvody i vážná podezření na korupci. Já jsem si ještě v roce 2013 neuměl představit, že naši zemi povede člověk bez lustračního osvědčení. Opravdu to jsem si myslel. Člověk, který je podezřelý ze spolupráce se Státní bezpečností. Dnes, dnes je to bráno jako vedlejší škraloup v premiérském životopise. Nikdy dříve jsem si neuměl představit, že se ministrům, kteří zodpovídají za bezpečnost naší země, že se jim budou lidé smát, že budou směšní. Dnes je ministr vnitra terčem vtipů, přestože řeší jednu z nejvážnějších bezpečnostních kauz v polistopadovém vývoji České republiky.

A už vůbec nikdy jsem nezažil tak šílenou personální politiku, kterou vláda bohužel předvedla, i v době, kdy v Česku umírali lidé. Namísto stabilního vedení klíčového rezortu zdravotnictví se na něm střídali ministři, poradci, hygienici, jako hokejisti na ledě. Bylo pro mě nepředstavitelné, aby vláda utrácela miliony za projekty, které následně v tichosti a beze slova omluvy, zrušila. Ať uvedu konkrétní příklad, mluvím třeba o covidové nemocnici v Letňanech, kterou nakonec neprošel ani jediný pacient. Pokud jde o minulost, i za předchozích vlád, a to je třeba přiznat, padaly ústavní stížnosti na schvalované zákony nebo na vládní opatření. To není nic nového pod sluncem, máme s tím všichni své zkušenosti.