„Výběr nového generálního ředitele Národní galerie by měl být proveden pomocí transparentního výběrového řízení. Ministr Zaorálek by měl z toho důvodu předtím sestavit garanční radu, která musí být složena z odborníků a která by připravila podmínky konkurzu. Takové závěry vyplývají z mého jednání s experty, které se situaci kolem Národní galerie věnovalo,“ uvedl místopředseda ODS Martin Baxa.

Resumé diskuse v průběhu kulatého stolu o Národní galerii v Praze v PSP ČR dne 18. 9. 2019

1) Poslání NG a veřejná služba, kterou poskytuje

Účastníci se shodli na nutnosti posilovat vědomí o tom, že Národní galerie v Praze (NG) je národním muzeem výtvarného umění s široce definovaným posláním. Je třeba bránit se pohledům, které ve vztahu k NG zdůrazňují toliko její výstavní činnost. Poslání a základní definice veřejné služby NG (akvizice uměleckých děl, péče o sbírky, prezentace sbírek, vědecká a edukační činnost) jsou ve stávajícím statutu adekvátně vyjádřeny a není třeba je zásadním způsobem redefinovat. Statut by nicméně bylo žádoucí doplnit přihlášením se k profesním a etickým kodexům ICOM a zdůrazněním, že NG má ve své činnosti reflektovat aktuální kulturně-společenský vývoj, s důrazem na inkluzi, kritičnost a demokratičnost ve vztahu k veřejnosti.

2) Vztah ke zřizovateli, způsob řízení

Bylo konstatováno, že úvahy o transformaci statutárně-právního uspořádání NG z příspěvkové organizace státu ve veřejnoprávní instituci (VPI) probíhají od počátku 90. let minulého století. Většina účastníků se shoduje na tom, že forma VPI se perspektivně jeví jako výhodnější alternativa proti modelu příspěvkové organizace, avšak takové transformaci by nutně musela předcházet kompetentní diskuse o jejích výhodách i rizicích spojená s detailní analýzou, konaná nad konkrétním návrhem příslušného zákona. Dále bylo konstatováno, že poslední návrh zákona o VPI vzešel především z prostředí živé kultury a nezohledňuje specifika sbírkových institucí.

Účastníci se shodli, že i ve stávajícím režimu příspěvkové organizace je žádoucí zřízení garanční rady jako odborného poradního orgánu ministra kultury, s níž by zřizovatel de facto sdílel část svých pravomocí. V radě musí být zastoupeni představitelé odborných a profesních organizací, naopak je třeba se vyvarovat toho, aby v ní figurovaly osoby spjaté s komerčními zájmy v kultuře.

Účastníci se rovněž shodli, že je zapotřebí vytvořit systém periodické evaluace činnosti (výsledků) instituce, který by mj. umožnil objektivně hodnotit působení ředitele NG. Evaluační systém předpokládá vytvoření popisu veřejné služby poskytované NG ve vazbě na dostupné zdroje financování a vytvoření kvantitativních i kvalitativních indikátorů jejího plnění. Vytvoření takového systému by nemělo představovat zásadní problém, neboť je možné se opřít mj. o zkušenosti českých vědeckých a vzdělávacích institucí (Akademie věd, veřejné vysoké školy), v nichž evaluační systémy, např. na principu peer-review se zahraniční účastí, úspěšně fungují.

Účastníci se shodli na tom, že parametry výběrového řízení na generálního ředitele NG by měl připravit zřizovatel ve spolupráci s garanční radou, jejíž členové by měli být jádrem výběrové komise. Tento proces by měl obsahovat i etický závazek zřizovatele, že bude respektovat rozhodnutí výběrové komise. V diskusi zaznělo, že funkční období ředitele NG by mělo být časově omezené, avšak že po dobu trvání svého mandátu by mohl být statutární zástupce odvolán pouze z objektivních důvodů (např. setrvalého neplnění úkolů vyplývajících ze schválené koncepce, porušování rozpočtové kázně, případně úmyslné trestné činnosti). Úspěšný ředitel by se naopak mohl ucházet o prodloužení funkčního období.

3) Struktura NG

Bylo konstatováno, že NG není “kolosem” za nějž bývá někdy vydávána, ale je sbírkovou institucí střední velikosti, a že zásadní strukturální proměna NG ve smyslu jejího rozdělení na dva subjekty definované povahou sbírek (“staré” vs “moderní” umění) není ani přínosná, ani žádoucí. Případné změny vnitřního strukturně-funkčního uspořádání NG jsou odpovědností ředitele a eventuální návrhy na jejich realizaci by měly být obsahem koncepcí uchazečů o funkci ředitele NG.

4) Aktuální situace

Bylo konstatováno, že NG se nenachází v „krizi“ jak ve veřejném prostoru periodicky zaznívá, ale kontinuálně plní své poslání a odpovědnost vůči svěřeným hodnotám i veřejnosti.

Byl rovněž konstatován (nikterak nový) fakt, že NG je chronicky podfinancovaná, což mj. vytváří rozpor mezi ideálním obrazem toho, co by NG měla dělat (kupř. mezinárodně atraktivní výstavy) a reálnými možnostmi, vyplývajícími z omezených zdrojů, což opět podtrhuje nutnost definovat parametry veřejné služby a zajistit jejich kontinuální podporu (viz výše).

Účastníci se shodují na nutnosti zamezit prorůstání komerčních a byznysových zájmů (obchodu s uměním) do rozhodování o NG, jakož i nestandardních akvizic uměleckých děl. V této souvislosti doporučují realizovat mj. tato opatření: (i) Obnovit expertní charakter nákupní komise NG (návratem k dříve existujícímu a funkčnímu systému specializovaných subkomisí jako poradních orgánů ředitelů sbírek) a (ii) zajistit plnou transparentnost mechanismů projednávání a rozhodování, zejména o mimořádných akvizičních žádostech na úrovni MK ČR.

Účastníci vyjádřili svůj zájem a připravenost ke spolupráci a pomoci ministrovi kultury ČR při realizaci navrhovaných kroků i účasti na dalších fórech k problematice NG, pokud je zřizovatel či zákonodárný sbor budou organizovat.