Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře - ministři, jsou tady přece jenom ještě dva, vážené dámy, vážení pánové, já jsem poměrně pečlivě poslouchal pana ministra Pelikána a snažil se vnímat jeho argumentaci a ta argumentace samozřejmě do jisté míry platí a já bych ji i podepsal, jenom není vůbec jasné, proč to má být nula. To je přece základní problém! Pan ministr začal tím, první zásadní změnu tady udělali před lety pravicové vlády, které povolily oddlužení ze 100 na 30 %. Já si myslím, že to byla správná změna, že opravdu jsou lidé, kteří se dostanou do situace, kdy nemohou splatit celý svůj dluh, a že to v některých případech opravdu může být nezaviněné, že to není jakoby záměrná snaha si nabrat tolik úvěrů a tolik se zadlužit, abych to nebyl schopen splácet, ale že prostě si někdo vzal více, než byl schopen, stalo se něco v jeho životě, rozvedl se, přišel o zaměstnání a další a další věci. Pak jsme šli cestou, a je to výhodné opravdu i pro věřitele, že pokud se splatí alespoň část té částky a bude to buď 70 % do 3 let, nebo 30 % do 5 let, alespoň část té částky, alespoň část věřitelé dostanou, pak je možné, aby ta osoba se stala projitou tímhle osobním bankrotem, přestala dlužit nadále svým věřitelům, ti věřitelé mohli říct: ten zbytek si opravdu můžu odepsat, ten zbytek škrtám, už to není pohledávka, kterou mám, a končí to.

Ale s čím přichází pan ministr? Přichází s tezí, že z tohoto už tak podle mého názoru velmi benevolentního stavu, kdy stačí zaplatit jenom část svých dluhů, abych se oddlužil, tak najednou říkáme, nemusíte zaplatit vůbec nic. Stačí nula. A jediný, kdo z toho bude mít příjmy, jsou insolvenční správci, což mi tedy přijde jako úplně absurdní. Jediný, komu se celou dobu bude muset platit, je ten povinný poplatek cca tisíc korun měsíčně, nechytejte mě za slovo, jestli je to 1050, který se platí insolvenčním správcům. To znamená, že návrh, který přináší tato vláda, říká: peníze, které měly směřovat k věřitelům na částečné oddlužení, se přesměrují k insolvenčním správcům - se přesměrují k insolvenčním správcům! - a místo toho, aby alespoň část dluhů byla zaplacena věřitelům, bude průběžně placeno insolvenčním správcům. A tváříme se, že tohle je něco správného, spravedlivého, co nezvyšuje morální hazard a co naopak má pomoci ekonomice. Já tomu opravdu, ale opravdu nerozumím.

Kdybychom vzali čísla, která máme před sebou, a já si myslím, že není pravda, že půl milionu lidí je skutečně v dluhové pasti, tak jak tvrdí důvodová zpráva, resp. tvrzení Ministerstva spravedlnosti, kdybychom připustili, že těchto půl milionu už je tak předlužených, že nejsou schopni splácet, a kdybychom si vzali sedm let krát tisíc korun měsíčně, tak přibližně 50 miliard je přesměrováno od splácení dluhů svým věřitelům směrem k insolvenčním správcům. A to má být to vítězství, se kterým přichází Ministerstvo spravedlnosti, že tím si dramaticky pomůžeme? Nebo je to lobbing insolvenčních správců? Nebo je to lobbing insolvenčních správců, kteří přišli a řekli: pane ministře, nemáme dneska dostatek zakázek, potřebovali si bychom nějakým způsobem polepšit.

Mně tohle připadá opravdu jako mimořádně absurdní, že jediný, kdo v tom systému bude dneska spokojen, budou insolvenční správci. Je to něco podobného, jako když jsme měli před časem vymáhání drobných pohledávek z dopravních podniků, z dluhů za odpady nebo podobné komunální věci, kde věřitelům to bylo skoro jedno, dlužníci byli biti a jediný, kdo v systému byl spokojen, byli právníci zastupující ty strany, ať už ve formě advokátů, nebo posléze exekutorů, a stal se z toho neuvěřitelný... Pan místopředseda mi ruší zpravodaje. (Rozhovor mpř. Filipa u stolku zpravodajů. - Omlouvá se.) Nic se neděje, ale přece jenom když mluvím, tak mluvím převážně také ke zpravodaji a k panu ministrovi. A stal se z toho neuvěřitelný byznys pro právní služby, které zastupovaly obě dvě strany. A teď se přichází s tezí, že tento byznys se vytvoří i z předlužení.

První důležitá poznámka, kterou pokládám. Kdybychom se bavili o tom, že ta hladina má být snížena z 30 % na 15, tak je to myslím ještě teze, o které se dá diskutovat, ale podle mě alespoň část dluhu musí být splacena, a není možné říct, že trest pro dlužníka, který se předlužil, bude spočívat jenom v tom, že bude platit v tomto smyslu v uvozovkách státnímu úředníkovi, protože insolvenční správce v tu chvíli není ničím jiným než někým, kdo dozírá za stát, jakým způsobem je to spravováno, než že bude platit státnímu úředníkovi, že na něj dohlíží.