Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové,

jsme v takové trošičku nestandardní situaci, protože to nebyla úplně jednoduchá materie, kterou ústavně právní výbor projednával. Ještě jsme šli tou cestou, že jsme dva tisky, které byly ve Sněmovně, oba dva řádně prošly prvním čtením, a pokládali jsme za zbytné, aby Sněmovna ve dvou měsících schvalovala dvě novely trestního zákoníku a trestního řádu, sloučili do jednoho společného tisku, což já obecně pokládám za správnější. Ale jak vám již říkala paní zpravodajka, projednání na ústavně právním výboru bylo dokončeno začátkem února, a díky tomu, co se odehrávalo v zemi jako celku, uplynuly další téměř čtyři měsíce, které znamenají, že se otevřela některá další témata, která se objevují.

Chtěl bych k tomu spíše trochu obecně. Jsme skutečně v situaci, kdy máme příliš vysoké číslo vězněných na počet obyvatel a nedaří se nám s tím nic moc dělat. Pokusy, které probíhaly v minulosti na zvýšení peněžitých trestů, které si myslím, že je dokonce velmi správné, v řadě případů vedly jenom k tomu, že se peněžité tresty ukládají vedle dalších trestů, zejména trestu odnětí svobody, takže se jenom zvýší vymahatelnost pro stát, což je nepochybně užitečné, ale přesto nám to nějak nevyprazdňuje věznice. Jsou tady některé kroky, které by zejména u těch prvotrestaných mohly směřovat k tomu, že dojde k propuštění již po třetině, kde si myslím, že zejména u zločinů bílých límečků by jim stačil měsíc, týden ve vězení, upřímně řečeno by jim stačil týden v tom vězení, aby už si dali nadosmrti pozor, aby tam nikdy nevlezli. Samozřejmě obecná spravedlnost si toto nepřeje a má pocit, že lidé mají být potrestáni. Přesto si myslím, že je zbytečné, abychom trvali na odsezení celého trestu nebo jeho poloviny, zejména když samozřejmě to propuštění po třetině neznamená, že ty osoby jsou nadále nevinné. Znamená to, že pokud by se něčeho dopustily, tak si to dosedí.

To samé se týká problematiky, kterou tady zmínil pan kolega Michálek a zase z jiných orgánů této Poslanecké sněmovny, zejména z oblasti kriminality mladistvých nebo osob těsně po dosažení věku zletilosti, tak tam ta kumulace trestů, kde několik nepodmíněných trestů najednou pak vede u nějaké banality k tomu, že je najednou uložen poměrně vysoký trest odnětí svobody, je pro ty lidi naprosto nesrozumitelná. A velmi rychle je vrhá do situace zejména v případě mladistvých a lidí blízkých věku mladistvého, kteří tomu vůbec pořádně nerozumějí a pak vám říkají: No tak já mám loupežné přepadení, za to jsem dostal podmínku, pak jsem ukradl kolo a najednou mám trest natvrdo ve výši... A ti lidé už se nikdy do normálního života, nebo je velmi obtížné je vrátit do normálního života. Takže bych se velmi přimlouval za to, abychom se pokoušeli to, co říká pan kolega Michálek, vyřešit. Nevím, jestli se nám to úplně podaří, protože jsme opravdu v situaci druhého čtení, tzn. příště můžeme hlasovat jenom ano-ne. Není to tak, že bychom mohli návrhy opravovat. A tímto se dostávám k návrhu pana kolegy Bartoška, který jinak pokládám za dobré, že na problém upozornil a že se mu věnuje.