Zákon, který má umožnit rozvoj komunitní energetiky, chce ministr Síkela od začátku omezit tak, že to nemá v Evropě obdoby. „Zřejmě pod vlivem lobby velkých distribučních firem a ohrožení jejich byznysu se původně rozumný návrh stále osekává. Nejen že na něj čekáme už nesnesitelně dlouho, ale nyní to vypadá, že zákon vznikne v takové podobě, která některé projekty úplně znemožní,“ uvedl spolupředseda zelených Michal Berg.

Ministr Síkela se ve svých výstupem odvolává na to, že nový zákon postupuje podobně jako v jiných zemích, kde je komunitní energetika úspěšná. Bohužel výsledná podoba zákona tomu nenasvědčuje. „Návrh, že se počet členů energetické komunity omezí na maximálně 1000 nenajdeme v žádné zemi, kde je komunitní energetika úspěšná. Naopak, aby byla komunitní energetika dostupná i lidem s nízkými příjmy, je potřeba, aby vznikala velká společenství, ve kterých každý může mít podíl v hodnotě několika tisíc korun.“ uvádí Michal Berg.

Počet 1000 členů zásadně omezuje rozvoj ve větších městech, nebo rozvoj větrné komunitní energetiky. Např. již existující Pražské společenství obnovitelné energie už nyní má několik tisíc zájemců o členství. Větší společenství pak logicky mají nižší náklady na provoz vzhledem k úsporám z rozsahu, nebo se mohou lépe doplňovat různými typy výroby i spotřeby, a dělat investici výhodnější.

U větrných elektráren je pak potřeba více členů díky vyšších investic. Například nevelký větrný park v Zátoru na Krnovsku má mít 5 vrtulí a výkon 20 MW. To jsou náklady 150-200 milionů Kč. To by při limitu 1000 členů znamenalo, že každý musí investovat statisíce, což jde proti záměru, aby se investice do OZE umožnila co nejvíce lidem. Pro srovnání, belgické družstvo Ecopower má 70 tisíc členů a průměrně vkládají 900 eur, někteří ale třeba jen 250 eur.

Podobně je problematický i návrh ministerstva omezit společenství pouze na území obce s rozšířenou působností. „I jiné země mají limity co se týče geografické blízkosti, ale žádná tak malou. Většina zemí vychází z technických možností sítě, tedy že je možné mít společenství na území, které je připojeno na úrovni středního napětí, což jsou desítky kilometrů. V Německu zase používají okruh 50 km od výrobny energie, ve kterém musí mít bydliště 75 % členů společenství. Je to tedy poměrně flexibilní, na rozdíl od českého návrhu,“ uvedl Michal Berg.

Naopak návrh zákona ministra Síkely vůbec neobsahuje další ustanovení, které by rozvoj komunitní energie mohly posílit. Jsou to například slevy za využití distribuční soustavy, povinnost distribuční firmy vyměnit chytrý měřič energie do 2 měsíců, možnost uhradit náklady na připojení na splátky nebo možnost používat tzv. dynamický alokační klíč, který je pro účastníky komunity výhodnější než statický, který je možný v Česku. Stejně tak nemají v drtivé většině zemí EU tzv. fázové měření spotřeby energie, které dělá její vlastní výrobu mnohem méně výhodnou.

Slova ministra Síkely, že je potřeba komunitní energetiku zavádět “pro začátek” opatrně, jsou navíc v rozporu se zájmy českých spotřebitelů. Z evropských fondů jsou finance na projekty komunitní energetiky k dispozici nyní. Pokud budeme s příslušnými zákony čekat, nebo je zavádět od začátku v omezené a nezdařilé podobě, bude to občany v Česku stát obrovské peníze - jak za nevyužité příležitosti pro investice, tak za nutnost platit za energie více peněz, než je nutné.