Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážená vládo,

vzhledem k tomu, že se celý svůj profesní život pohybuji v oblasti školství a vzdělávání, tak se i zaměřím na tomto dnešním jednání o důvěře vládě právě na tuto oblast, která mi je profesně blízká.

Jako bývalá učitelka, lektorka, metodička dalšího vzdělávání učitelů jsem s velkým zájmem sledovala vyjádření nového pana ministra školství pana Petra Gazdíka a s napětím jsem očekávala, až představí své nápady a myšlenky, kterými chce dosáhnout zvýšení kvality českého vzdělávacího systému. Bohužel jsem z jeho dosavadních vyjádření trošku zklamaná, protože jsem se nedozvěděla nic nového, převratného. Zatím neslyšíme nic jiného než obecné fráze, proklamace, které jsou jen opakováním vizí a cílů ze Strategie vzdělávací politiky České republiky 2030+. A tady si myslím, že je férové a důležité, aby zaznělo, že tato strategie vznikala v uplynulých letech a zpracovávaly ji odborné pracovní skupiny pod vedením tehdejšího ministra školství pana Roberta Plagy. Myslím si, že tato strategie se z mého pohledu povedla a bývalá vláda si zaslouží určitě poděkování za dobře odvedenou práci.

Strategie 2030+ počítá s řadou opatření, která naše školy posunou kvalitativně dál, proměny obsahu a forem vzdělávání, hodnocení žáků, zajištění rovného přístupu ke vzdělávání, podpora pedagogických pracovníků a mnoho dalšího. Ale před novým panem ministrem stojí jeden velký úkol, a to jak dostat tyto vize z papíru do reálné praxe. Bohužel o tomhle se nikde nic nedozvíme, protože v programovém prohlášení vlády o tom není ani slovo. Celá kapitola ke vzdělávání víceméně jen kopíruje cíle z uvedeného strategického dokumentu, aniž by bylo konkrétně uvedeno, jak chce těchto cílů nová vláda dosáhnout. Přitom spousta změn se již nastartovala, v minulém období například revize rámcových vzdělávacích programů, rozvoj digitálních kompetencí, podpora disparitním krajům, podpora nadaným žákům a tak dále.

Takže tato vláda se nyní v podstatě jen poveze na vlně reformních změn ve školství, které již započaly před vaším nástupem a pokračovaly by i bez vás. A ředitelům a učitelům už dávno metodicky pomáhá tyto změny ve školách zavádět Národní pedagogický institut.

Ještě tu mám jedno téma, které mě pálí. A nejenom mě, ale i naše občany. A v této souvislosti vám něco ocituji: profesionálně a zodpovědně připravíme české předsednictví EU na podzim 2022, zaručíme, že každý člen vlády bude ovládat alespoň jeden cizí jazyk, kterým se bez problémů domluví, budeme důsledně vyžadovat znalost světových jazyků u ministrů a náměstků. Připomíná vám to něco? Ano, to jsou předvolební sliby, ke kterým se před volbami zavázaly koalice SPOLU a Pirátostanu. A jaký je dnes skutečný výsledek? Ze současné vlády se nezvládne cizím jazykem domluvit nejméně pět ministrů. A to jsou jen ti, kteří to přiznali. Někteří se totiž o svých jazykových kompetencích odmítli s novináři vůbec bavit. A ti, co přiznávají úroveň B1, pro nezasvěcené, to je střední úroveň, která vám možná stačí na dovolené, v restauraci, na tržišti, nikoli však na pracovních mezinárodních jednáních. Takže tolik ke slibům vládní koalice, že do vrcholných funkcí obsadí lidi s výbornou znalostí cizích jazyků. A ne, polština opravdu nestačí, pane ministře Stanjuro a paní ministryně Černochová, prostřednictvím pana předsedajícího. To už mohou všichni tvrdit, že umějí rusky, protože si pamatují pár slovíček a s bídou se podepíšou azbukou. A taky umíme všichni slovensky, že?