Objekt sám o sobě má velmi pohnutou historii a nebylo by to v žádném případě poprvé, kdy se lidská ruka podílela na jeho devastaci. Podívejme se na problematiku ve světle skutečností bez líbivých legend a bájí:

V letech 540 – 550 stával na místě dnešní katedrály Chrám sv. Štěpána (Cathédrale St. Etienne). Široká veřejnost o tom takřka nic neví a rovněž není známo, kam a jakým způsobem tato budova zmizela. Se stavbou Notre Damu se začalo 1163 na tomto místě, kde prakticky skoro dvě století už vůbec nic nebylo. Prostě Chrám sv. Štěpána se prakticky, doslova „vypařil“.

Časté tvrzení, že Notre Dame vznikla v roce 1345, neodpovídá skutečnosti. Stavba svatostánku prodělávala v letech 1163 – 1345 celkem 4 stavební fáze a byla dokončena, ještě doplňujícími přestavbami, až v polovině 14. století. Přesné datum není vůbec známo a tak bychom se mohli přiklonit k roku 1350.

Rovněž rozšířené tvrzení, že pařížský Notre Dame byl místem korunovace francouzských králů není v souladu s historickými fakty. S vyjímkou Jindřicha VI. a Napoléona Bonaparte zde žádní králové korunováni nebyli. Pravděpodobně dochází k záměně. Korunovace francouzských králů se takřka zásadně konala v Notre-Dame v Remeši (severovýchodní Francie). Tento Notre-Dame je pravděpodobně omylem zaměňován za pařížský Notre Dame.

Pařížská katedrála tím v minulosti nebyla ani zdaleka tak oslavovanou a známou stavbou jako je tomu dnes. I když tam někdy docházelo k svatbám vysoké šlechty, jednalo se přesto o druhořadý objekt.

V roce 1793 vtrhli do chrámu francouzští revolucionáři, zničili sochy 28 biblických králů a vnitřek budovy naprosto zdevastovali. Svatostánek začal sloužit jako velkosklad sudů s vínem. Stavba upadla v zapomnění a prakticky až do roku 1831 se celkem nic nedělo.

Doslova revoluční průlom způsobil teprve historický román Victora Huga „Notre-Dame de Paris. 1482“ (v češtině vyšel pod názvem „Zvoník od Matky boží“).

Autor si samozřejmě všechno vymyslel. Hlavní postavy, hrbáč Quasimodo a cikánka Esmeralda nikdy neexistovali. Příběh, líčený Victorem Hugem se jaktěživ v těchto místech neodehrál...

Anyway, jak říkají naši anglo-američtí přátelé, obsah publikace byl tak mohutný, že se „ledy pohnuly“. Francouzský lid pojal smyšlený příběh jako vlastní skutečnost a tak se již 1840 rozhodly pařížské vládní kruhy katedrálu zrekonstruovat a obnovit. V roce 1844 se do práce pustil, se vší vervou, francouzský špičkový architekt Eugéne Viollet-le-Duc.

Osud Quasimoda a Esmeraldy se začal inscenovat na jevištích známých evropských divadel a k prvnímu zfilmování románové story došlo již v roce 1905.

„Zvoník od Matky boží“ byl zfilmován celkem desetkrát a nejúspěšnější verze vznikla 1956 v hlavní roli s Anthony Quinnem a Ginou Lollobrigidou. Poslední verze byla vyhotovena v roce 1997 pod názvem „The Hunchback“ (Hrbáč).

To vše přispělo k tomu, že druhořadý chrám se stal světovou raritou a přitahuje ročně miliony návštěvníků...

V roce 2019 francouzské vládní kruhy dospěly k politování hodnému závěru: Budova je v dezolátním stavu a vyžaduje dalekosáhlé úpravy.

V únoru 2019 vláda konstatovala, že nemá na opravu světoznámého chrámu finanční prostředky. Dne 15.04. 2019 v odpoledních hodinách, jakýmsi nedopatřením, vypukl obrovský požár....

Mimo pojišťoven se začala hlásit i velice vlivná evropská finanční elita s milionovými dary. V současné době ony finanční prostředky přesahují trojnásobek toho, co je zapotřebí na samotnou opravu katedrály.

Já sám jsem majitelem barokního zámku v Táboře-Měšicích a potřeboval bych 5 000 000 korun na opravu fasády a dalších maličkostí... Zatím se u mne žádný finanční mohykán nehlásil. Jakýmsi nedopatřením zámek vyhořet nemůže, neboť nejsem na to pojištěn. Prostě někdy má člověk smůlu! 

(převzato z Profilu)