První československý prezident nezkolaboval až během Stalinova pohřbu 1953, jak se u nás tajně šuškalo, nýbrž první kolabs – mozková mrtvice – ho zasáhla již v roce 1944, v Moskevském exilu, během 2. světové války. Ochrnula mu jedna ruka a noha. Sovětští lékaři  ho tehdá léčili penicilinem, ale úspěch se nedostavoval. Gottwald tedy počal léčit chorobu intezivním alkoholizmem.

 Nadměrné požívání alkoholu bylo rovněž způsobeno tím, že ho pronásledoval doslova panycký strach ze Stalina. Věděl, že má kolem sebe celou řadu udavačů a tak začal trpět stihomamem – někdo ho chce zabít. Měl obavu, aby neskončil jako Rudolf Slánský na šibenici. Proto dospěl k nesmyslným rozhodnutím – nechal například zvýšit hradby a zabednit mříže na vratech jak na Hradčanech, tak v Lánech. Nejvíce ho šokovalo, když rok před smrtí objevil ve svém bytě odposlouchávací zařízení...

Dále se dostavovaly problémy z neléčenou syfilídou. Původní následky mozkové mrtvice se zhoršovaly a lékaři ho varovali před cestou do Moskvy na Stalinův pohřeb. Nakonec přece jen na Stalinův pohřeb odletěl. Při návratu ho postihlo vnitřní krvácení do mozku. Gottwald zemřel krátce na prasklou výduň srdeční aorty Ta už ale nebyla žádná operace možná, Pacientovi praskla výduť srdeční aorty.