První československý prezident nezkolaboval až během Stalinova pohřbu 1953, jak se u nás tajně šuškalo, nýbrž první kolabs – mozková mrtvice – ho zasáhla již v roce 1944, v Moskevském exilu, během 2. světové války. Ochrnula mu jedna ruka a noha. Sovětští lékaři  ho tehdá léčili penicilinem, ale úspěch se nedostavoval. Gottwald tedy počal léčit chorobu intezivním alkoholizmem.

 Nadměrné požívání alkoholu bylo rovněž způsobeno tím, že ho pronásledoval doslova panycký strach ze Stalina. Věděl, že má kolem sebe celou řadu udavačů a tak začal trpět stihomamem – někdo ho chce zabít. Měl obavu, aby neskončil jako Rudolf Slánský na šibenici. Proto dospěl k nesmyslným rozhodnutím – nechal například zvýšit hradby a zabednit mříže na vratech jak na Hradčanech, tak v Lánech. Nejvíce ho šokovalo, když rok před smrtí objevil ve svém bytě odposlouchávací zařízení...

Dále se dostavovaly problémy z neléčenou syfilídou. Původní následky mozkové mrtvice se zhoršovaly a lékaři ho varovali před cestou do Moskvy na Stalinův pohřeb. Nakonec přece jen na Stalinův pohřeb odletěl. Při návratu ho postihlo vnitřní krvácení do mozku. Gottwald zemřel krátce na prasklou výduň srdeční aorty Ta už ale nebyla žádná operace možná, Pacientovi praskla výduť srdeční aorty.

Antonín Zápotocký:

Zápotocký trpěl od mládí silnými depresemi a řešil své problémy alkoholem.

Jeho tělesná i duševní stránka byla narušena častými policejními výslechy za veřejné pobuřování a pobyty v kriminálech.

V roce 1920 se zúčastnil organizování generální stávky na Kladensku. Byl policejně zajištěn a soudně odsouzen na 18 měsíců vězení. Jeho deprese a alkoholická konzumace se stupňovaly. Museli zasáhnout Gottwaldovi stoupenci a dokonce i kominterna, aby s tím přestal. V roce 1932, kvůli organizování Mostecké stávky,  se opět dostal do rukou vyšetřujících policejních orgánů.  Duševní stav Zápotockého navíc zhoršovalo předčasné úmrtí jeho dcery.

V roce 1939 byl zatčen pražským gestapem a nejprve vězněn na Pankráci. Poté byl odtransportován do koncentračního Tábora Sachsenhausen, kde setrval až do konce 2. světové války 1945. V Sachsenhausenu ho oddíl SS učinil „kápem“ a dozorem nad holandskými vězni. Prý je týral, aktivně se zúčastňoval jejich mučení a posílal je na smrt.