Tři rozčilené hlasy na sebe křičely a všechny si byly podobné. Teď už nemohlo být pochyb o tom, že s tvářemi lídrů bratrstva SPOLU se něco stalo.

Zvenčí pohlíželi voliči z Petra na Markétu a z Markéty na Mariána a opět z Mariána na Petra. Ale nebylo už možné rozlišit, která tvář patří člověku a která praseti, která zastupuje jednu a která zase druhou stranu bratrstva…

Parafráze závěru románu George Orwela Farma zvířat mi vytanula na mysli, když jsem si vzpomněl na krkolomný obrat předsedy KDU-ČSL Jurečky. Napřed celkem rozumné stanovisko, že v tuto chvíli není vhodná chvíle pro vyslovení nedůvěry vládě, aby se tím dále nezvýšila role prezidenta Zemana. Jen o pár dní později však už přikyvuje svému současnému chlebodárci Fialovi a podporuje právě ten záměr, který ještě před pár dny rozumně zpochybňoval. Inu, koho chleba jíš, toho píseň zpívej, jak praví přísloví. A Jurečka dobře ví, že bez Fialy se už do sněmovny nedostane. Pod jeho vedením klesly preference KDU-ČSL pod hranici zvolitelnosti.

Mimochodem, pamatuje si některý čtenář na KDS Václava Bendy staršího? Také se spojila s ODS, také měla vizi CDU-CSU nebo jednotné pravicové konzervativní politiky, chcete-li. Její vedoucí představitelé si o pár let prodloužili politický život, stranu dnes už na politickém kolbišti ale nenajdete.

Je to smutný pohled na předsedu Jurečku chyceného na lep posledního zoufalého vzepětí politologa Fialy o politické přežití. Možná by si mohl předseda KDU-ČSL častěji připomínat verše Karla Havlíčka Borovského „Nechoď Vašku, s pány na led, mnohý příklad známe, že pán sklouzne, a sedlák si za něj nohu zláme.“  ODS s novým předsedou to po volbách zase nějak ustojí, pro KDU-ČSL však může být nevýrazný výsledek krkolomného bratrstva labutí písní. Inu, sejde z očí, sejde z mysli.  

Převzato z Profilu.