Byť může být lidovecká cesta vzhůru hodně riskantní, hodně trnitá a dokonce i neúspěšná, je to jediná možná cesta jak se odrazit od tradičního zápasu za volební přežití a vstoupit do klidnějších vod silnějších týmů, kde sice už nemusíme být tím pověstným jazýčkem na váze, který v našem volebním systému rozhoduje, kdo bude tvořit vládní koalici, ale zase se můžeme sami stát sebevědomou silou, která si bude vybírat možného partnera k společnému vládnutí.

Vážím si hlasu těch představitelů KDU-ČSL, kteří podpořili volební spojenectví se starosty a vzali na sebe riziko další společné cesty. Otevřeli tím KDU-ČSL dveře k novým společenským tématům, k novým pohledům a názorům na jejich řešení a tím i ke vstupu nových příznivců a voličů.

Můžeme se sice pyšnit tím, že máme stálé voličské jádro, leč toto jádro se samo od sebe nezvětšuje, a nejsme –li schopni rozšířit svou programovou nabídku o nová témata a potlačit témata neaktuální a vyčpělá, pak se sami odsuzujeme ke stagnaci a pouhopouhému zápasu o pětiprocentní přežití při každých parlamentních volbách. Rány šampaňského při překonání této hranice pak zní více jako vzdálené ozvěny pohřebních zvonů než salvy na oslavu velkého vítězství.

Spojenectví se starosty je obrovskou výzvou jak pro stranické funkcionáře, tak i pro nás voliče. Funkcionáři se budou muset podělit o místa na kandidátkách způsobem, aby rozpory kdo na jakém místě kandidátky se umístí, nevedly k rozpadu spojenectví dříve, než vůbec vznikne. A my voliči musíme přijmout skutečnost, že budeme v partnerství s kolegy, které třeba ani moc neznáme, s jejichž názory třeba někdy nemusíme souhlasit a kteří nám v některých krajích dokonce převzali místa, na která jsme se sami už velmi těšili. Útěchou  nechť je nám naděje, že společný projekt přinese výsledky, které bychom jinak sami hned tak nedosáhli a že křesťanští demokraté dostanou šanci hrát ve společenském životě roli, jaké se těší v jiných západních demokraciích.

Bylo by dobré, kdyby víkendové rozhodnutí předsednictva KDU-ČSL i starostů ukončilo další diskuse na toto téma a aby podobně, jako činí jiné politické subjekty, jsme mohli začít se společnou předvolební kampaní v tom dobrém slova smyslu. To znamená aktivně nabídnout občanům řešení témat, která zvýší pocit jejich spokojenosti, bezpečí a chuti žít a pracovat v zemi, kde se narodili a kde žili jejich předci. A přesvědčit je, že náš program a jeho představitelé jsou lepší, než nabízí ostatní konkurenti.

Každé zpochybňování přijatého rozhodnutí neoslabuje jenom společný koaliční projekt, ale oslabuje i samotnou KDU-ČSL. Kdo by přece volil stranu, která si není schopna rozhodnout ani sama ve svých vlastních prioritách? Jak by taková strana mohla rozhodovat v zásadnějších otázkách, které rozhodují o životě občanů v naší zemi? Je uměním velkého politika přijmout rozhodnutí většiny a zapojit se do práce na jeho realizaci. Pokud tohoto jednání není schopen, byť třeba kvůli myšlenkám nejušlechtilejším, pak by měl volit svou vlastní cestu a nebránit v práci těm, kteří se rozhodli jinak.

Zanechme tedy dalších planých diskusí a začněme pracovat na volebním programu, který bude pro voliče atraktivní, který bude řešit jejich zásadní problémy, a to nejen v rámci malého prostoru naší země, ale který současně nabídne vizi České republiky v Evropské unii a v jejím dalším rozvoji.

Čekají nás zajímavá témata jako je Brexit, financování a role NATO, zastavení migrace, způsob dalšího rozvoje Evropské unie, řešení globálních výzev vyplývajících ze zhoršujícího se životního prostředí v důsledku lidské činnosti a řada dalších, která jistě budou důležitější než je zastavení svátečního prodeje v supermarketech nebo zřízení dalšího volného dne. Zkusme spolu s naším partnerem nabídnout voličům vizi, za jejíž naplnění bude stát za to přijít k volbám a dát ji svůj hlas. KDU-ČSL se vydává určitě na riskantní  cestu, ale bez trochy rizika nemůže být většího úspěchu. Jsem přesvědčen, že starostové jsou správný a dobrý partner, a že nám mohou pomoci stát se více křesťanskými demokraty než pouhými lidovci. Přijatá cesta může být někdy a pro někoho bolestná, ale po dlouhém poluxovském tápání ve tmě nevidím alternativu.