Debatu o zdanění církevních restitucí považuji za ostudnou. Aktuální stav na dálnici D1 je krásným výrazem hospodaření státu. Miliardy létají vzduchem, ale jen si dovolí trošičku a k překvapení všech zodpovědných činitelů zasněžit, zastaví se doprava, dálnice je neprůjezdná přes kolony kamionů a řidiči pospávají v kabinách na povinné přestávce, aby dále komplikovali průchodnost dopravní tepny. Dokonalý chaos za státní peníze.  Kalouskovy složenky, které nám kdysi přibyly do schránek, pak jsou číselným vyjádřením schopnosti státního hospodaření.

O církvi si můžeme myslet, co chceme. I ti největší odpůrci však možná uznají, že nejkrásnější národní památky a hodnoty nevznikly povětšinou z financí státu, ale z financí církve a šlechty.

Co bylo ukradeno, mělo by být vráceno, a to bezpodmínečně a bez obolusů placených do děravé státní kasy. Zatímco státní aktiva se vypaří jako pára nad hrncem a zůstane po nich jen pachuť zmaru a bezvýchodnosti, církevní aktiva přetrvávají po staletí. Myslíme na příští generace? Pak podporujme takové instituce, které hodnoty tvoří, a nikoliv takové, které je boří. Faktem je, že komunisté v historii zlikvidovali a zničili, co se dalo. Včetně lidských životů. Ale ostatní příznivci zdanění? Jejich postoj nechápu.