Je tomu už 30 let, co jsme se zbavili vlády jedné strany. Ani za těch 30 let jsme se však nenaučili naslouchat odlišným názorům a případná nesouhlasná stanoviska vyvracet fakty nebo alespoň jinými názory. Následující věta publikovaná v článku na idnes je jako blesk z čistého nebe: „Je naprosto nemístné, že se podobné texty v pedagogickém periodiku, jako jsou Učitelské noviny, vůbec objevují,“ myslí si programový ředitel neziskové organizace EDUin Miroslav Hřebecký. Matně si vzpomínám na Rudé právo a prohlášení Charty 77.

Zmíněný text autora Petra Hampla se přitom týkal podloudně se vkrádající islamizaci do evropského prostoru nebo rasismu naruby namířeného tentokrát proti bílým.

Asi žiji opravdu v jiném světě než je bublina pana Hřebeckého, nicméně i kdybych s článkem nesouhlasil, neodvážil bych se proti němu takto vystoupit. Nebo uvedený pán neuznává svobodnou výměnu názorů? Není sám, neb právě podobné státem financované nebo dotované organizace jsou nejtvrdšími obránci jedině správných názorů, to znamená jejich vlastních názorů.

Já bych však s panem Hamplem přinejmenším nebyl v rozporu. Článek v učitelských novinách jsem nečetl, nicméně extrakty v idnes jsou srozumitelné a těžko s nimi polemizovat. Jak v Evropě přibývá občanů z islámského prostředí, přirozeně roste i základna islámského náboženství a vidění světa. To je zcela viditelný fakt a stačí krátce nahlédnout do Bruselu nebo do Paříže, abychom ho vnímali a pochopili. A rasismus naruby? Máme tu bělochy, ale černochy už ne. Místo nich jsou tu Afričané. Nepokrytě rasistická politika bývalého premiéra Zimbabwe Mugabeho je také těžko obhajitelná. A francouzské vojsko, které přišlo bránit země Sahelu proti islámským radikálům není obyvatelstvem vnímáno jako ochrana, ale jako o pokus o bílou rekolonizaci. Raději černé otroctví než bílou svobodu. Ale utíkat budou zase k nám…