Pracovní i společenský život je stále více zahlcen nejrůznějšími dokumenty, jejichž do nebe volající prázdnota je často tím větší, čím větší ambice si před sebe kladou. Jsou to různé strategie, koncepce, dlouhodobé záměry, ale také třeba etické kodexy. Dokumenty, jejichž podrobná struktura a nezainteresované osobě nesrozumitelný jazyk pouze skrývají absenci jakéhokoliv konkrétna nebo hmatatelného pokroku. Často používaná úsloví sloužící pouze kamufláži skutečného jednání a chování se stávají prázdným sudem, o to více dunícím, čím je jejich prázdnota zřetelnější. Nemám nyní na mysli Vizi 2030 TOP 09, ale tzv. etický kodex. Nezávazný dokument, který by měl ovlivňovat chování lidí, kterým je určen. Aby se chovali slušně, poctivě, přátelsky, uctivě a důstojně. Aby respektovali obecná pravidla lidského soužití. A především aby dodržovali psané i nepsané zásady slušnosti a poctivosti, na nichž je život v naší společnosti postaven. A tak máme etický kodex novináře, etický kodex advokáta, etický kodex police, etický kodex banky, etický kodex firemního chování, etický kodex výzkumného pracovníka, etický kodex lékaře a spoustu dalších etických kodexů, které nikdo ani nezná, se kterými se nikdo ani nepovažoval za nutné seznámit a které samozřejmě nikdo ani nedodržuje, pokud z toho nemá prospěch nebo pokud nechce vyzdvižením vlastní morálky poukázat na její nedostatek u druhého.

Když si jen vezmeme, kolik máme nejrůznějších etických kodexů, musel by být život v naší společnosti jedna báječná idylka.  A přesto všichni víme, že tomu tak ani zdaleka není. Téměř není dne, kdy bychom se nesetkali s hrubým porušováním elementárních zásad slušnosti, a pokud máme to štěstí a nepocítíme to na vlastní kůži, tak se o tom alespoň dočteme z různých sdělovacích prostředků.  Ten manipuloval s přidělováním dotací, ten dostal neoprávněnou odměnu, onen upravil výběrové řízení ku prospěchu svému nebo spřízněné duše a ten zase udělal tohle a ten zase ono a my se jen nestačíme divit, kam mizí díky podobným nešvarům naše daně.

Téměř nepřekonatelnou absurditou je asi skutečnost, že sociálnědemokratický politik odsouzený za manipulace veřejnými zakázkami na židenické radnici, usiluje o prosazení morálního kodexu zastupitelů. Těžko říci, je-li to jen jeho další forma veřejného výsměchu systému zastupitelské demokracie nebo vážně míněný krok, jímž snad chce kamuflovat své vlastní pochybení, tak jako tak nemůže být větší degradace etického chování než tento způsob kejhání potrefené husy.