Pět týdnů po zavedení toho on-line státního dozoru je už evidentní, že lidé o nějaké účtenky vůbec nestojí. Tedy až na ty, kteří se v novém systému našli; právě pro ty připravila Finanční správa ČR speciální práskačskou aplikaci. Absolutně neobstojí výmluva, že to byla soukromá aktivita nějakého anonymního úředníka. To je v systému státní správy naprostá iluze. Stejně jako představa, že by na svůj oficiální web Finanční správa ČR pověsila obsah, který by před tím neprošel schvalovacím řízením. Naopak pokud by to chtěl někdo s vážnou tváří tvrdit, pak riskuje totální ztrátu důvěryhodnosti tvorby oficiální obsahu internetové stránky jednoho z nejdůležitějších správních orgánů České republiky. Jinak řečeno to byl předem promyšlený a schválený krok. Důvodem k tomu byla oprávněná úvaha, že se v této zemi najde dostatečný počet morálně upadlých lidí, kteří budou rádi a zadarmo pro stát dělat špinavou práci. Něco jako bývala za bolševiků Pomocná stráž Veřejné bezpečnosti: fízlové z přesvědčení, kterými pohrdal snad úplně každý. Nosili na rukávech pásku s označením PS VB, a proto se jim říkalo „pitomci stojící vedle blbců.“

Mě proto udavačská aplikace nepřekvapila. Přesně odpovídá „evidenci“ v tom správném smyslu – tedy státního dozoru nad soukromými aktivitami občanů. Každá funkční „evidence“ musí mít svoji agenturní síť, která si postupně vybuduje systém tajných agentů/donašečů. Tak, aby se každý hospodský bál, že mezi svými hosty – a třeba i štamgasty, které zná roky – může mít nějakého tajného. Strach je totiž racionální bič na iracionální víru ve svobodu. Vzal jsem to jako něco, co naplňuje duch zákona, o jehož prosazení se nejvíce zasloužili ANOidé a socialisté. Babiš je člověk, jemuž důstojníci StB u slovenského soudu dosvědčili, že mezi ně nepatřil, že je krycí jméno Bureš podvrh. Školení lháři mu poskytli alibi, které dnes stačí k výkonu ministerské funkce a zítra ke křeslu ministerského předsedy. Copak by se v takovém prostředí nemělo udávání stát automaticky běžným správním postupem státu? Finanční správa ČR v čele se svým generálním ředitelem Martinem Janečkem postupovala naprosto správně a předvídatelně. Ani o milimetr se nevzdálila od linie, kterou jí vyměřil Andrej Babiš. 
Tak proč se nyní tvůrce celého konceptu tak trapně snaží vymlouvat, že o tom vůbec nevěděl? Jednoduše mu v průzkumu veřejného mínění vyšlo, že lidem jsou fízlové a denuncianti odporní. Zahrál proto na svoji oblíbenou strunu hodného strýčka, který rozdává dárky (nebo odpouští). Koblihářská politika rozdávání maličkostí za cenu obrovských zisků na jedné straně a předhazování živých obětí fanatickému davu na straně druhé, to prostě funguje. Pokud je vidět na uvěřitelné viníky (“zkorumpovaní politici z tradičních stran,“ „hospodští okrádající všechny kolem sebe,“ „neschopáci, co nepostavili ani psí boudu“), stačí lhát a slibovat, aby se mohlo pěkně v klidu a legálně řídit stát jako svoji firmu. Kolikrát už Andrej Babiš předvedl, že je v zájmu vyššího (rozuměj: svého) dobra ochoten kdykoli změnit názor prakticky na cokoli? Kdyby se stejně choval kdokoli jiný, už by byl dávno politicky mrtvý. Jenomže změna názoru ve směru, který veřejnost podporuje, se jednoduše opouští. Dokonce se to dá prodat jako pozitivní věc, jakože „konečně politik, který naslouchá lidem.“ K tomu stačí dostatečně hlasitá klaka servilních novinářů z MF Dnes a Lidovek a dostatečně silná závislost čtenářů na pohodlném zprostředkovaném názoru médií. V Babišově případě to výborně funguje už čtvrtý rok. 

Nicméně politika založená na důsledném následování trendů veřejného mínění je smrtící pro demokracii. Pravda, o tu v případě Hnutí ANO nejde, ale to neznamená, že by o ni nemělo jít ostatním. Pokud politické strany přestanou usměrňovat veřejnost a nabízet jí svá řešení, ale naopak se nechají sami unášet davem, dříve nebo později demokracii ztratíme. Dav totiž bude chtít stále víc – a Babiš (a jemu podobní, protože on není ani zdaleka jediný, byť je nepochybně nejsilnější a nejviditelnější) jim toho klidně stále víc i dá, pokud z toho bude mít sám nějaký prospěch. Není náhoda, že politické strany s některým miliardářem v zádech dnes vznikají prakticky každou druhou středu; oni všichni cítí, že přichází čas, kdy bude možné s veřejností stále snadněji uzavírat obchody typu „ty nám důchody, my tobě dotace a daňové úlevy“ (samozřejmě vždy s potřebnou dávkou obětní krve). Nevím, v jaké fázi se momentálně nacházíme, jestli je možné ten trend ještě zvrátit, anebo zda jsme už v podstatě opustili systém politických stran a momentálně jenom dohráváme své bezvýznamné roličky v pitomé absurdní divadelní hře „na demokracii.“ Každopádně bych se vsadil, že udavačský web, který kvůli momentálnímu trendu veřejného mínění nechal hodný strejda ministr vypnout, se v nějaké a daleko horší podobě brzy vrátí.