Nejnověji země střední Evropy – Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko – sdružené do visegradské skupiny údajně vykopaly válečnou sekeru s Německem a Řeckem (a také například s Lucemburskem) kvůli migrační krizi. Co si budeme nalhávat: bez ohledu na všechny morální aspekty i často zbytečně vyostřenou rétoriku nějaké rozumné řešení, jak nekontrolovatelnému přílivu migrantů zamezit, najít musíme. Je celkem logické, že zpřísnění režimu na vnější hranici je nejrychlejší a v této chvíli i nejefektivnější řešení. Řekové za propustnost své hranice podle mého názoru opravdu nemohou – ale co s takovým konstatováním, že? Zkrátka když to nejde uhlídat v Řecku, musí se společná vnější hranice posunout víc na sever. To neznamená, že bychom dál Řekům neměli pomáhat, ale zároveň nás nikdo nemůže držet pod krkem, jakože buďto všechno, nebo nic. Pokud něco EU opravdu ohrožuje, tak je to nesmyslná umanutost eurohujerů, kteří mají klapky na očích. Každý rozumně uvažující člověk si dokáže představit i variantu decentralizované unie. Dokonce si myslím, že taková unie by byla mnohem lepší. Je totiž evidentní, že neexistují univerzální společné zájmy všech členských států EU.

Těžce vnitřně bojuji s plánem inkluzivního vzdělávání. Pokud nemá být vzdělávacím cílem pouhá návštěva školy, pak si rozhodně nejsem jistý, že to nepřinese vedlejší škody. Nejasná je samotná hranice „mírného postižení.“ Dočetl jsem se, že mezi lety 2009 a 2015 klesl počet školáků s diagnózou lehkého mentálního postižení z 2,4 % na 1,6 %. To je jasný statistický trik, který má opticky zmenšit množinu „problematických“ dětí, aby se nápad snadněji prodal veřejnosti (a z průzkumu veřejného mínění objednaného Českou odbornou společností pro inkluzivní vzdělávání vyplývá, že většina občanů ČR inkluzi podporuje). Tabulkově jsme vylepšili 7000 dětí. Považuji to za obrovský hazard. Ty děti budou ve školách vystaveny posměchu, protože prostě nebudou běžným nárokům stačit. Nehledě na to, že se bavíme o poměrně široké kategorii IQ 50 – 69, v rámci které jsou rozdíly na dolní a horní hranici logicky mnohem větší, než například v kategorii IQ 70 – 89. Budou školy kvůli inkluzi snižovat obecné nároky tak, aby vzdělávací cíl dokázaly zvládnout i děti s IQ 50? Jak se zachovají rodiče dětí, které jsou nadanější a budou takovým školstvím brzděny? Pevně doufám, že se tím odborníci pečlivě zabývali. Pokud ne, můžeme brzy očekávat úprk nadanějších dětí z veřejných škol do soukromých a úpadek veřejného školství. To by byl opravdu problém, který by dalece přesahoval funkční období ministryně školství Valachové.