Osmanská říše vznikla přibližně okolo roku 1300 po úpadku rúmského sultanátu na severozápadě Anatolie. Tato tvrdě islámská říše se svojí výbojností stala v 16. století prvořadou světovou velmocí, kterou zůstala do konce 17. století, kdy po sérii osmanských výbojných tažení Evropou, přišla o část svého území ve prospěch Habsburské říše. I v dalších staletích však docházelo vinou ustrnutí vývoje na úrovni islámského středověku k pozvolnému úpadku říše a územním ztrátám. Genocida jiných národů byla všudypřítomným jevem, naposledy ji v roce 1917 poznali Arméni.

Konec Osmanské říše zpečetilo její spojenectví s Německem v 1. světové válce, po níž bylo území říše za vydatného přispění Anglie rozdrobeno na několik států, které se následně staly koloniemi Západního světa. Na zbytkovém území vzniklo v roce 1923 dnešní Turecko, kdy vznikla sekulární turecká republika v čele s Mustafou Kemalem Ataturkem, otcem moderního Turecka. Země tehdy opustila středověkou islámskou linii a začala se významně industrializovat a společensky měnit i přes to, že se zde stále považoval islám jako hlavní státní náboženství, I když se turecká společnost modernizovala, do konce 2. světové války se zde udržoval systém vlády jedné strany.

Po skončení války se Turecko demokratizovalo a od 80. let 20. století liberalizovalo i své hospodářství.Nyní se však postoje části turecké společnosti mění v souvislosti s nervozitou vyvolanou USA a EU v oblasti blízkého a středního východu a části Afriky, tedy na územích, která byla většinou dříve součástí Osmanské říše. Stejně jako východní a západní křesťanská sféra, tak i sféra islámská, daly světu během svého vývoje také mnoho dobrého.Historie, pokud se z ní nepoučíme, se bude opakovat. Stejně je tomu dnes i na Ukrajině, kde jsou vzýváni za národní hrdiny ti, kteří se ve 30. a 40. letech 20. století podíleli na genocidě nejen Poláků, Čechů a Rusů, zde žijících. Likvidovali i příslušníky svého vlastního národa. Zdá se mi, že část turecké společnosti se opět navrací k osmanským hodnotám.