Obvykle se najde na každé z nich nebo v každé straně někdo, kdo je někomu jinému protivný, koho skutečně nechceme podpořit. A naopak. Člověk má třeba jednoho favorita, ale celkově mu ta strana „nevoní". O to horší je pak váhání. Kolikrát já jsem slyšela: „Volil/a bych vás, ale tenhle..." Tak shrnu, co na to říkám.

Politické strany nemohou vždy plnit zcela svoje programy, a tak záleží na tom, na jakých jsou postaveny idejích. Dokonce i třeba SPD Tomia Okamury nebo ANO Andreje Babiše mají svůj ideologický základ, nějaký pohled na svět, který uplatňují na každý problém. Čili – volbou SPD nevolím Okamuru, ale způsob řešení problémů.

Člověk by měl volit ten pohled na svět, který je mu nejbližší. Sympatie nebo antipatie k lidem z konkrétní strany jsou sice důležité, ale neříkají, co která strana bude dělat.

Příklad 1: chcete doplácet u lékaře v ordinaci a chcete privatizaci nemocnic? Tak volte ODS, TOP 09, ANO, Svobodné a spol. V čekárně ubyde seniorů, možná se za svých několik desetikorun dostanete na řadu o čtvrt hodiny dříve. A privatizované nemocnice by přece mohly holdingu dobře vydělávat…

Příklad 2: chcete platit svým dětem vysoké školy, chcete rušit státní školky a platit si soukromé? Tak znovu volte ODS, TOP 09, ANO, Svobodné, KDU-ČSL, Realisty a spol. V jejich optice je potřebné otestovat zájem mladých lidí o vzdělání zdaněním. Nebo jsou to strany v podstatě elitářské, pro které je klíčové vzdělání dětí z několika tisíc bohatých elitních rodin místo vzdělání 1,6 milionu ostatních žáků a studentů.

Příklad 3: chcete, abyste potřebovali pas pro každé překročení hranice, chcete, aby vám pohraničník přehraboval zavazadla, milujete ostnatý drát na hranicích, chcete zase shánět víza? Tak potom by vaší volbou mělo být SPD Tomia Okamury, KSČM, SPO nebo Svobodní. A samozřejmě všechny ty dělnické strany a řády národa. S nimi si „policejního“státu užijeme do sytosti.

Příklad 4: chcete, aby měl každý ve městě pistoli, pušku nebo – proč ne – třeba rovnou kulomet? Snadná volba: Realisté, ODS, Svobodní a s nimi i extremisté a jednotlivci z jiných stran.

Zkrátka, programy stran jsou podstatné, a ideje, ze kterých strany vycházejí, jsou ještě podstatnější. Protože ve skutečnosti politické strany dělají právě to, co „mají v genech".

Já budu volit sociální demokracii, číslo 4. Nechci platit u lékaře. Platila jsem si zdravotní pojištění celý život, tak proč bych platila „daň ze zdraví„? Nechci, aby se moje vnoučata musela zadlužit kvůli vysoké škole a platit „daň ze vzdělání“. Nechci se klepat na hranicích, jestli budu moci vycestovat ze země. Nechci, abych potkávala ozbrojené lidi a čekat, kterému z nich přeskočí v hlavě a začne kolem sebe střílet.

Chci žít v klidné, demokratické, svobodné zemi, ve které lidé dostávají dobrý plat za práci a kde se cítí bezpečně. Ve které se lidé nemusí zadlužit, aby mohli k doktorovi, ve které fungují veřejné služby od školství až po pomoc seniorům. Tady nejde o žádný socialismus, jak se nám někdy snaží podsunout pravice. Chci žít v normální zemi, která využívá všeho dobrého, co svým občanům může dát moderni sociální stát. Šanci pro každého.

Takže za mne číslo 4.

Vlasta Bohdalová