Děkuji za slovo. Chtěl bych jenom vaším prostřednictvím ke kolegovi z pirátské strany Lukáši Černohorskému, který mi připadá, že je v tom hodně naivní. Já jsem se nenarodil v Moravskoslezském kraji, ale v Olomouckém, ale žiju 50 let na severní Moravě v Karviné. A byl jsem jenom přes ulici, my jsme tomu říkali Bronx, hlavní cesta byla Stínadla. A to jste v noci viděli, jak ze Stínadel prostě šly roje lidí. A nebyli to jenom Romové. Prostě banda nepřizpůsobivých, která to sídliště tak vybydlela, že pak šlo k zemi 14 domů. Karviná měla 80 000 obyvatel v 80. letech, teď máme s bídou 50 000. Ale o tom jsem hovořit nechtěl.

Mně jde o ty dávky, jak on říkal, na kolik oni můžou dosáhnout. Můj syn dělá terénního pracovníka v sociální péči a on vám řekne, v rodině žije deset lidí, mají pět šest dětí, z toho mají minimálně dvě postižené, dementní, protože spí každý s každým, patnáctiletá holka porodí dítě, napíše se to na dědečka, dítě má do 26 let sirotčí důchod, na dementní dítě berou taky 20 000. A v téhle rodině nasbírají běžně - v jedné rodině - 70 000 až 80 000 na tady těch příspěvcích. Nemluvě o tom, že některé dítě si nechá babička adoptovat, matka je ve vězení, babička adoptuje děti, zase dostává další peníze. To jsou ty dávky. To jsou ty obrovské peníze, které utíkají v tom systému. A za tohle můžeme vděčit socanským vládám, protože tak se to nastavilo v té době. Tohle je třeba změnit.

A mě těžko může někdo nařknout z rasismu. Já jsem měl asistentku z Iráku. Mám švagrovou cikánku, protože ona nenávidí slovo Rom. Neznám pracovitějšího člověka na světě, od patnácti let, kdy přijela do České republiky ze Slovenska, tak makala ve fabrice, dneska je po dvou mozkových mrtvicích, bohužel upoutaná na vozík, protože fakt dřela a pracovala poctivě.