Kupředu na zteč v haleně rudé vyrazila paní ministryně Jana Maláčová. Dech by se tajil, kdyby... Kdyby její ČSSD nebyla vládní stranou po většinu uplynulých třiceti let. Kdyby se neodbytně v mysli nezjevovaly nedávné obrázky a výjevy nejen z posledního sjezdu této strany, účtování s "vnitřním nepřítelem", heroické postavy čelných představitelů, pánů Hamáčka, Birkeho, Onderky, a kdesi, ne daleko za nimi, pak spiklenecky nepomrkávala tvář páně Haškova. Právě toto je skutečná produkce, tyto kulisy a tito "přátelé (nejen italské) opery" za nimi, kusu, ve kterém paní ministryně předvádí své ohnivé flamengo.

Červené volány víří, z blýskání flitrů přechází zrak, pohádka, sen, iluze... Jenže řešení musí mířit nikoliv na následky, ale k příčinám. Ne zestátnění ubytoven, s náhradou jejich provozovatelům (a mnohdy nemožností vypořádat se s jejich stavebním a hygienickým stavem), ale státem garantované právo na kvalitní bydlení pro všechny. Změny daňového systému ano, ovšem včetně daňového zatížení obratu z finančních transakcí, ale především ruku v ruce s kontrolou nad hodnotami těmi, kdo je svou prací tvoří...

Uměleckého výkonu je dobré si vážit, ale nad budoucností je lépe uvažovat.

Matúš Bóna, člen CV Levice