Události minulého týdne rozvířil mediální skandál kolem ministra zdravotnictví Prymuly. Tím bychom se ale neměli nechat oslepit, je to z dlouhodobého hlediska méně důležité než ostatní události.

Nedávnou minulost nezměníme

Ozývají se hlasy, že roušky jsou nesmysl, COVID není a podobně. Bohužel pouze moje pesimistické předpovědi pravidelně vychází, a domnívám se, že COVID existuje, dokonce, že se na něj i umírá. Nemusí se nám to líbit, ale je třeba pracovat s fakty. Co se týče různých omezení pro zabránění šíření COVIDu v České republice, jsou dost drakonická. Na druhou stranu není jisté, že zabírají. Pořád ve městě i venku potkávám hodně lidí, je to jiné než v první vlně. Prý některé podniky už tolik nedávají home-office, nevím. Vidím jen to, co vidím. Dál si myslím, že čím dřív se to vyřeší, tím to bude levnější. Polovičatá řešení jsou politicky populární, ale moc toho neřeší, navíc jsou ve výsledku dražší. V září byli lidé dobře naladěni po vcelku klidném létě a psychicky nebyli připraveni na zásadní omezovací opatření. Ta špatná čísla se dost málo prezentovala a komentovala, i když se rozvíjela celé léto. A v září pak dramaticky skočila (jestli přírodně nebo někdo pomohl asi nemá smysl v téhle chvíli řešit, ale může to být zajímavá otázka při dalším rozvolňování). Podle mne radikálnější řešení zbrzdily volby, a to zásadně, A po volbách už průběh nákazy byl na exponenciále, která se nedá jen tak vypnout. Lineární šíření ano, to jsme si zkusili na jaře. I tak dlouho trvalo, než se to mohlo rozvolnit.