Události minulého týdne rozvířil mediální skandál kolem ministra zdravotnictví Prymuly. Tím bychom se ale neměli nechat oslepit, je to z dlouhodobého hlediska méně důležité než ostatní události.

Nedávnou minulost nezměníme

Ozývají se hlasy, že roušky jsou nesmysl, COVID není a podobně. Bohužel pouze moje pesimistické předpovědi pravidelně vychází, a domnívám se, že COVID existuje, dokonce, že se na něj i umírá. Nemusí se nám to líbit, ale je třeba pracovat s fakty. Co se týče různých omezení pro zabránění šíření COVIDu v České republice, jsou dost drakonická. Na druhou stranu není jisté, že zabírají. Pořád ve městě i venku potkávám hodně lidí, je to jiné než v první vlně. Prý některé podniky už tolik nedávají home-office, nevím. Vidím jen to, co vidím. Dál si myslím, že čím dřív se to vyřeší, tím to bude levnější. Polovičatá řešení jsou politicky populární, ale moc toho neřeší, navíc jsou ve výsledku dražší. V září byli lidé dobře naladěni po vcelku klidném létě a psychicky nebyli připraveni na zásadní omezovací opatření. Ta špatná čísla se dost málo prezentovala a komentovala, i když se rozvíjela celé léto. A v září pak dramaticky skočila (jestli přírodně nebo někdo pomohl asi nemá smysl v téhle chvíli řešit, ale může to být zajímavá otázka při dalším rozvolňování). Podle mne radikálnější řešení zbrzdily volby, a to zásadně, A po volbách už průběh nákazy byl na exponenciále, která se nedá jen tak vypnout. Lineární šíření ano, to jsme si zkusili na jaře. I tak dlouho trvalo, než se to mohlo rozvolnit.

Ale můžeme změnit budoucnost

Musí se především lépe komunikovat realita, na politikaření teď není čas, a média by neměla vládě podkopávat stoličku, ale spolupracovat. Ideální by bylo zveřejnit alespoň základní plány, co se kdy může dělat (jaké uzávěry mohou přijít nebo v jaké situaci se co otevře), aby se lidé na to lépe připravili. Chápu, že se nemůže říct všechno, aby to někteří nesabotovali, ale aspoň rámcově. A taky to trochu propočítat, co ty varianty udělají. I když u toho bych být nechtěla, tam nebude žádné pěkné překvapení. Podle mne je rozumné naznačit, která odvětví už to jako celek nedají - můžeme tipovat, že cestovní ruch (a na to navázané profese), kultura se jistě oseká, jako vždy v delší krizi, ostatní se uvidí.

Samostatný stát

Musíme zase začít přemýšlet jako samostatný stát, protože stejně nevíme, co udělají ostatní, tak je nejjednodušší začít ty plány od životaschopné jednotky, kterou je stát. A říct si základy, co nutně musíme mít, jinak nám krachne civilizace, a co je zbytné. Jako zbytnou bych ale neviděla třeba armádu, to by byla zásadní chyba. Protože civilizace v rozvratu a bez pořádné obrany jsou rychle dobyté agresivnější civilizací. A my jich máme za dveřmi hned několik. Jedna z nich se dost předvádí poslední dobou.

Revoluční změny zákonů - inspirace z minulosti

Nevyhneme se změnám zákonů. Ale jestli budeme čekat, až co se vymyslí v EU, to mezitím můžeme zaniknout. Takže co se týče zákonů, nejjednodušší je potupně zalovit v ASPI (právní systém) pro staré fungující zákony, nechat současný Občanský zákoník, Trestní zákoník, úplně přepsat zákon o zadávání veřejných zakázek (holt si občas někdo nahrabe trochu víc, aby si nenahrabal moc, na to je tu NKÚ, ale zase stát bude konečně schopný něco včas nakoupit). Pro zákony na podporu podnikání bych sáhla do 90. let, plus nějaké ty novější kontrolní mechanismy. Co nejvíc odstranit byrokracii a nechat trh pracovat, s tím, že stát podpoří a pohlídá to základní. 

A připravme se na to, že se to Evropské unii nebude líbit. Ale co, té se nelíbí kdejaké postupy V4, takže žádná velká změna. Hlavně mít na území jiných států minimum veřejného, ale i soukromého majetku našich občanů. Pokud si ho tam nechají, ať si potom nestěžují.

(převzato z Profilu)