Evropská unie se probrala z koronavirového šoku, že její struktury pár měsíců nikdo nepotřeboval. Pod bičem německého předsednictví, které má zjevně nejpodrobnější plán za celou dobu existence EU, k čemu členské státy přinutit, se řítí vpřed ke stále těsnějšímu svazku. Tentokrát je hnacím motorem stále rychlejší evropské integrace společné zadlužení. A ne malé. Kromě monstrózního šestiletého rozpočtu EU (víceletý finanční rámec pro roky 2021 až 2027, zkratka VFR), který zohledňuje vystoupení Velké Británie z EU, ve výši 1 100 miliard eur (tedy 29 700 miliard Kč), se nepopulární evropský projekt Zelená dohoda pro Evropu (European Green Deal) zabalil do tzv. Fondu obnovy EU (Next Generation EU) za „pouhých“ 750 mld eur (20 250 mld. Kč). Peníze na Fond obnovy ale EU nemá a Evropská komise si je chce vypůjčit na finančních trzích.

Aby se tažní koně nerozutekli…

Na konci srpna k tomu má Evropská rada (vrcholní zástupci členských států – za nás premiér) najít stanovisko. Evropský parlament je ohromně pro, má jen další „chytré“ nápady na doplnění. Bohužel rozumných lidí, jako jsou zástupci SPD, respektive celá frakce Identita a demokracie (ID), je v Evropském parlamentu proklatě málo na to, aby dokázali něco smysluplného prohlasovat. Evropská komise celý ten nápad předkládá a bude pak procesovat půjčky na finančním trhu. Takže místo rychlé pomoci zemím nejpostiženějším koronavirem (mohlo a mělo se jim pomáhat už před pár měsíci, cílená materiální pomoc by zachránila spoustu životů v Itálii nebo Španělsku) se budou hledat způsoby, jak si půjčit (všichni společně) a dát peníze navíc i zemím, které je nijak zvlášť nepotřebují. Kritéria pomoci jsou nastavená tak, že s žádným koronavirem nesouvisí. Například jde o kritérium nezaměstnanosti s ohledem na nezaměstnanost mladých. Fond obnovy je tak spíš nástrojem „dlouhé opratě“, aby se tažní koně nerozutekli. Kdo totiž nejvíc spěl k odchodu z EU? Nejspíš jižní země EU. Speciálně v Itálii a Španělsku byli strašně rozhořčení, jak se na ně další země EU se zájmem dívaly, jak jim umírá neskutečně spoluobčanů. Napřed jim vůbec nepomohli, později dost zdráhavě. Zmíněné země chtěly co nejdřív vystoupit z eurozóny, což by později mohlo vést k odchodu z EU. Psala o tom i analytická skupina Bloomberg, jejíž názor berou v potaz všechny velké finanční domy, takže situace byla dost vážná.

Je snad Merkelová protektorkou států V4?

Další, kdo zvolna spěl k výstupu z EU, byly státy Visegrádské čtyřky (V4). Jsme tedy už dlouho svědky „odborného dohledu“ kancléřky Merkelové, která se vždy sejde s nejvyššími představiteli V4 předtím, než jim je dovoleno sejít se samotní. Dost nechutné. V tomhle „dvouhlavém“ rozpočtu jsou úplně zřetelně vidět zvýhodnění jak pro Polsko, tak částečně pro Slovensko. Maďarsko se dost „cuká“ se schválením, takže nyní může čekat „dáreček“. Posledním žhavým kandidátem na odchod z EU, i když tak oslabeným, že už se jen plouží, je Řecko. To, co se Řekům v tomhle století děje, nemá obdoby a nabízí se srovnání s politikou appeasementu před II. sv. válkou. Napřed přišlo finanční zničení, které souvisí se vstupem do eurozóny. Stalo se tak přesně tak, jak varoval v roce 1996 Václav Klaus starší, když argumentoval, jaké nevýhody bude euro mít. Poté přišlo ještě „doražení“ pod hlavičkou pomoci z dluhů a teď už jde o boj za územní celistvost. Vše asi neskončí dobře. A opět, ostatní státy EU situaci v Řecku, jeho boj o ostrovy i o pozemní hranici, jen s nezúčastněným zájmem pozorují, případně ještě pomáhají tureckému agresorovi.