K mnoha článkům, rozhovorům a komentářům na internetových fórech, ke kterým je připojena i diskuse, se objevují zajímavá, zvláštní, hodnocení a názory. Mám na mysli články takových lidí, jako je například bývalý ministr zdravotnictví  MUDr. Ivan David,  senátor Ing. Jan Veleba (předseda SPO) a v neposlední řadě i prezident republiky Ing. Miloš Zeman.

Kritici zprava i zleva často používají floskuli (když vynecháme urážky a osobní napadání) o rozdělování občanů, a nehájení jakýchsi hodnot. Každý má zřejmě na mysli jiné, otázka je,  jaké vlastně doopravdy.  Kritici zprava jsou posedlí rusofobií, lidskými právy, o kterých zhusta netuší, která by to měla být,  a evropskými hodnotami. Pokud by měli některé vyjmenovat, tak nejspíš začnou a skončí u toho, že mohou jezdit na dovolenou bez hraničních kontrol.  Ty bych, protentokrát, vynechal.

Co je, podle mého soudu, zajímavé, a proč jsem začal psát tuto post-novoroční úvahu je kritika z tzv.  levého spektra.  Jedni vyčítají autorům nedostatek“ internacionální solidárnosti“ s chudáky imigranty, protože opravdový levičák přeci nejprve pomáhá, a až potom řeší dýku na svém krku či vestu s výbušninou na těle svatého bojovníka, případně „přirozený“ sexuální apetit imigrantův.

Druzí pro změnu vyčítají nelevicovou!! sociální necitlivost k lidem, kteří sice pracovat mohou, ale nechtějí, protože jim stačí sociální dávky. Ať se, navrhují kritici,  řeší nejprve ti bohatí, co mají nakradeno, že. Atd. atp.  Prostě nálepkování a plácání ideologických floskulí ve stylu nejhloupějších propagandistů bývalého režimu.

Má-li mít diskuse vůbec nějaký smysl, pak je velmi potřebné, neplést si vlastenectví a patriotismus s nacionalismem, autoritářství s vládou práva a spravedlnosti, a občanská práva s násilnou anarchií a vládou "peněženky", případně uřvaných idiotů. Vykřikovat zaníceně, že musíme stále výše, lépe, radostněji, ale hlavně levicově", je sice možné, ale pak  důvodně riskujete, že budete za blbce a šaška. Pokud to ovšem není  "vychytralý plán", jak se pokusit znemožnit protivníka, když argumenty toho dosáhnout  nelze. I tací prodejní slouhové se najdou.

Stanovisko k diskusi však vychází, u autenticky levicově orientovaných socialistů z toho, že člověk má jen jeden zadek, kterým může sedět v daném okamžiku jen v jednom autě, i kdyby to byl Bugatti Veyron, v jednom letadle, i kdyby měl, sám pro sebe, největší Airbus, na jednom hajzlíku, i kdyby byl odlit z platiny a prkénko měl ze zlata, posázené diamanty. Jinak řečeno, je to o jisté skromnosti a omezení nemravné nenažranosti.

Na druhou stranu je smutnou zkušeností, že drzý  a vysmátý nemakačenko, permanentní pobírač sociálních dávek, má  větší demoralizující účinek na normálního pracujícího občana, než deset Kožených . Což ovšem, ani náhodou, neznamená, že lumpy není třeba stíhat.

Být politicky korektní, spíše bych řekl slušný a poctivý,  podle mého znamená, že uznám, když politický oponent, či protivník, říká pravdu. A nelžu za každou cenu, protože ji říká právě on, i když si zrovna myslím totéž. S V.Klausem nesouhlasím skoro v ničem, přesto na něj nebudu "principiálně" řvát v případě, že hájí stejné národní a občanské zájmy, jako já. Na druhou stranu se nesmí občané bát říci komukoliv, že pravdu nemá. A nebo jen slibuje a lže.

Konkrétní alternativa, spočívá v tom, že je nutné vyměnit stávající politické lháře a bezpáteřní prospěcháře za lidi slušnější a kompetentnější. Národohospodáře a patrioty v nejlepším slova smyslu. A zajistit, aby, v případě že budou lhát, nedržet dané slovo a neplnit sliby, nebo dokonce krást, že budou neprodleně z funkcí odvoláni! To je základ.

Když se budou občané bát, nebo budou lhostejní, protože stejně nic nemohou změnit, bude ještě hůř. Proto je třeba občanům dát možnost, skutečné nástroje, kterými mohou něco změnit. Zvolit, a odvolat. Schválit nebo neschválit. A při tom vědět, že nás žádný EU„protektor“ nemůže vydírat přes virtuální peníze. Pak to může, zdůrazňuji může !, fungovat. Ale bez těchto kroků, nikdy. To je , po mém soudu, i jisté vodítko, koho v příští volbě podpořit, a koho rozhodně ne. Nejbližší volby budou do krajů. I když by mohl někdo namítat, že to s celonárodní politikou nemá co dělat, tak opak je pravdou.

Strany, které jsou vlažné, nebo rovnou lokajsky vstřícné k imigrační hrozbě, je třeba vyautovat, a přesvědčovat i své známé a příbuzné. To je první kriterium.

A druhé, jak se které politické uskupení staví k zavedení prvků přímé demokracie,  jak opravdu stojí o kontrolu a spolurozhodování občanů v období mezi volbami.

Důležité je, podle mého soudu, při prosazování konkrétních forem přímé demokracie netvořit "vlastní řešení" za každou cenu. Přímá volba starostů a hejtmanů funguje velmi dobře v sousedním Německu. Institut referenda ve Švýcarsku. Naší "kreativní" legislativci a zejména poslanci dokáží však zlikvidovat iniciativně každý "nebezpečný" zákon.

Třetí, rovněž základní problematika, je posílení hospodářské bezpečnosti státu, a tím i suverenity obecně. Být maximálně soběstační. Vlastní, oddělený národní peněžní systém, se skutečnými penězi, nejen elektronickými, virtuálními, který nelze nabourat a zastavit z venku.

Je třeba pochopit a přijmout, že nelze vše vyřešit hned a najednou. Teze buď všechno, nebo nic, povede pouze k tomu, že dlouho nebude "nic" a následně pak "velké černé nic" bude doopravdy

Podle mého soudu je účelné, aby se lidé, kteří se shodnou na oněch třech základních pilířích nové, skutečné demokracie  spojili, a společně se pokusili je ve volbách prosadit. A v tom, v čem se odlišují, se mohou pustit do soutěže až potom.

Dát občanům skutečné nástroje, že mohou něco ovlivnit a změnit.