Děkuji za slovo. Dobrý den, dámy a pánové, přiznám se, že jsem lehce nervózní, protože já tu poprvé budu vystupovat ne za všechny, ale za velké množství dělníků medicíny, dělníků záchranářství, zkrátka dispečery. Ne za všechny, ale za mnoho lidí, kteří mi nejenom psali, mluvili, ale byli to i odboráři. Tedy vystupuji za toho, kdo do dnešní doby téměř třicet let tuto práci dělá, tedy lékař na záchranné službě, záchranář a který třikrát spadl s helikoptérou, který ohledal, jak jsem říkal, tři a půl tisíce mrtvých lidí, zachránil spoustu lidí. A který vám chce nyní popsat, jak ta situace v první linii, to tak říkáme, jak to tam vypadá a poděkovat a vyhodnotit, co se teď událo.

Integrovaný záchranný systém jsou, vy víte, tři hlavní složky - policie, hasičský záchranný sbor, to jsou složky, které řídí stát, jsou to státní složky, patří pod Ministerstvo vnitra. Byly organizované a byly dobře organizované. Paralelně s tím je zde ta nejmenší, početně nejmenší složka, ale s největším množstvím výjezdů, jmenuje se Zdravotnická záchranná služba. Ale ta není česká nebo lépe řečeno není státní, ona je čtrnáctkrát originál. Čtrnáctkrát zřizovaná 14 kraji. Kolikrát je nepoznáte od popelářů. To jsou lidé, kteří jsou oblečeni různě. Mají různé vybavení sanit. Ne úplně diametrálně rozdílné, ale rozdílné, rozdílné různé přístupy. Často to jsou, to je vlastně čtrnáctkrát originál podle toho, kdo je zřizovatel. Každý kraj to zřizuje, tudíž ředitel, dneska to nejsou ani lékaři, to jsou inženýři, ekonomové a podobně. A tato složka se vyznamenala. Představte si, ač nebyla, není pod státem, pod žádným ministerstvem, tak my jsme to zvládli. A zvládli to výborně. A může tady vykládat kdo chce co chce o nějakých distancích a tak dále a o tom, jak máme zachovávat odstupy a jak každý je tady rozumný a rozumí tomu. Víte co? My jsme to zvládli, neměli jsme na začátku nic. A já jim všem za to chci poděkovat. Záchranná služba se chovala luxusně a klobouk dolů.

Ta má opatření nebo to, co chci já vyhodnotit, je jednak poděkování a jednak i drobné systémové napravení. Myslím si, že do budoucna kdybychom vyšli z těchto zkušeností, by se mělo stát, nebudu navrhovat žádné opatření, aby vláda zvážila, zda nedokončit tu transformaci záchranek do té míry, že by se stala plnohodnotnou integrovanou složkou, která by měla samozřejmě i ty výhody toho centrálního řízení, ale i výhody i ty sociální. Aby nemusela pak vláda nahrazovat ty kraje, které nebyly vůbec ochotny něco záchrankám dát, aby nemusela vláda to dělat tím, že, a za to jim strašně moc děkuji. A to je to, co chci opravdu vypíchnout. A to je prosím vás 7. 5. se stalo na popud zdravotního výboru to, že tato vláda se usnesla, že dá jednorázovou odměnu, tedy na jedenkrát odměnu zdravotnickým pracovníkům. A ta cena nebo ta suma je velká, to je miliarda dvě stě milionů korun. A dostal úkol pan ministr, on to zvládl, začal, pak paní ministryně financí měla to najít z položek, které jsou vlastně vládní rozpočtová rezerva, samozřejmě tam ty peníze jsou. A ejhle, co se stalo. Vláda chce konečně, poprvé, historicky poprvé říct: záchranáři, vy jste fakt borci, zvládli jste to.
Ale přijdou právě ti ředitelé, kteří vlastně mnohdy nejsou lékaři a oni říkají. To má být zdravotníkům. Ale já ne. Tak víte co, musíme to udělat jinak. A navíc by to navýšilo ještě peníze nám. Kdybychom jim totiž poté, až dostanou 120 tisíc hrubého jednorázově, možná se jim navýší i peníze, dejme tomu, na noční služby, na vyplacení dovolené a podobně. A to my nemáme tyto peníze, nebo je nechceme dát. Tak začalo porcování, různé tlaky.