Markéta Pekarová Adamová, předsedkyně TOP09, označila 7. září 2020 ve vysílání TV Nova veřejně Trikolóru za „extremistické“ hnutí. Nehodlám se blíže zabývat duševními pochody vůdkyně politického uskupení, jehož současný stav představuje žalostné trosky původních mocenských ambicí a které udrželi v Poslanecké sněmovně voliči několika pražských čtvrtí.

Láskař žádá smrt

Spíše si položme otázku za použití parafráze názvu klasické hry Edwarda Albeeho: Kdo se bojí Trikolóry? Proč je zmíněné hnutí, jehož představitelé vynikli až doposud umírněnou rétorikou, takto beztrestně mediálně stigmatizováno a ostrakizováno? Ve stejné době je jiná politická strana, jejíž protežovaný člen si otevřeně přeje smrt svých oponentů, oslavována jako strážkyně demokracie, pravdy a lásky, což stvrzuje rituálními výpravami na vzdálené ostrovy v „jižních mořích“. Trikolóra si za krátkou dobu své existence vysloužila různá přízviska. Sama se nejraději hlásí k adjektivům konzervativní a národní. Nabízí se ještě jedno označení: Trikolóra je spontánní politický výraz národní historické zkušenosti. Mezi lety 1918, 1938, 1945, 1948, 1968 a 1989 prožila česká populace několik euforických vzepětí a depresivních pádů. Tento vývoj vyústil u řady osob v historické prozření a poučení. Poprvé v moderních dějinách se vytvořila relativně početná skupina lidí, kteří dokážou střízlivě a realisticky zhodnotit postavení a možnosti českého národa a vtělit toto poznání do konkrétní politické akce. To je Trikolóra.

Pátá kolona ve dvojím tlaku

Dnes víme, že integrace České republiky do západních politických a hospodářských struktur neměla výlučně charakter altruistické „civilizační mise“, ale že šlo rovněž o ekonomickou kolonizaci podmaněného prostoru. Naše země se v rámci hierarchie mezinárodního hospodářského systému ocitla na využívané periférii. Progresivně liberální mediální, akademické a politické kruhy mají za úkol Česko v tomto postavení trvale udržet. Za starých časů ve světě bez politické korektnosti se jim otevřeně říkalo „pátá kolona“. Nyní se však dostaly do dvojího tlaku. Na jedné straně se západní metropole, které je zaštiťují, zmítají v křeči civilizačního rozkladu, na straně druhé sílí volání českých občanů po plné emancipaci a využití národního potenciálu. Poslední Římané zmizeli z dějin s mečem v ruce, francouzští aristokraté důstojným pokleknutím pod gilotinu, progresivní liberálové odcházejí v hysterické záplavě urážek, denunciací, pomluv a negativních emocí. Buďme jejich noční můrou!