Trochu s nostalgií jsem si vzpomněla na dobu, kdy byla pro nás hrdost na to, čím jsme a z čeho jsme vyšli, takřka samozřejmostí. Malá země, která by podle všech předpokladů už ani neměla existovat. Přežili jsme my, přežil náš jazyk. Vzpomněla jsem si na dobu, kdy jsme si říkali vtipy takřka o všem. Ta doba trvala takřka třicet let. Před ní byly potichu říkané vtipy jen o politice. Současná politická korektnost ale udělala politiku naprosto ze všeho. Vtipy o jakékoliv menšině se staly jízdenkou k trestnímu oznámení, v lepším případě "jen" k udávání na facebooku a tvrdé cenzuře.
Dnes v noci jsem na svůj profil dala příspěvek, který ale nevydržel ani 8 hodin. A jak dopadne "kontrola", na to jsem sama zvědavá. Možná jen robot vyhodnotil slova žid, cikán a homosexuál jako slova, která porušují zásady komunity, aniž by hodnotil, v jakém kontextu byla tato slova použita. Možná se živým lidem jen nelíbil můj názor. Posuďte sami, jak moc můj příspěvek porušuje zásady komunity ;) A zvláště v souvislosti s posledními větami je smazání příspěvku opravdu humorné.

Ta "vysněná centralizace" se Bruselu spolu s OSN nedaří tak snadno. Globální pakt o migraci už najednou není tak super a začali prskat i Němci. Maska ochrany žen Istanbulskou úmluvou nebyla schopná skrýt nenápadně vetkané potlačení přirozených principů, že ženská je prostě ženská a chlap je chlap. A veřejností je vcelku silně tato úmluva odmítána.
Pravice posiluje navzdory snaze ji zatlačit do nicoty a dvě třetiny Evropanů si myslí, že kdysi bylo líp.

Tak snad se dočkáme toho, že zase líp bude. Kdy na hrdost na předky, na svoji zem a její historii, na pocit identity k národu nebude nahlíženo jako na fašounství. Kdy si zase budeme moci beze strachu z udavačů dělat legraci ze všeho, budeme vyprávět i psát vtipy o židech, o blondýnách, o homosexuálech, o cikánech, o Skotech apod. A to jen proto, že je to prostě jen vtip a ne útok na jakoukoliv menšinu. Kdy ženská role mámy bude zase přirozená a nebude koulí u nohy, kterou je třeba odseknout. Kdy úspěch podnikatele bude měřen jeho prací a ne schopností vyplnit dostatek papírů pro dotaci. Kdy se zase dočkáme svobody slova. Okusili jsme, jak chutná. A chutná opravdu dobře. A budeme ji chtít zpět.

Převzato z profilu.