Zákon o veřejnoprávní kulturní instituci se pouze „připraví“. Status umělce pak chybí zcela, ačkoliv pandemie ukázala jeho nutnost. 

Bez jasné vize pak nejsou známy ani priority. V době podlomených veřejných financí bude nutné volit mezi jednotlivými oblastmi. Z textu se však nedozvíme, které to jsou, a tváří se, že i bez navýšení rozpočtu lze podpořit vše. Z pohledu ČSSD pak text zcela opomenul to nejdůležitější – lidi. Kultura stojí na lidském kapitálu, ne pomnících politiků. Jedná se o nejlepší investici. Dobré podmínky pro kulturní a kreativní pracovníky jsou zásadní nejen ze společenského a uměleckého hlediska, ale i kvůli jejich neustále narůstajícímu potenciálu v moderní ekonomice. Ekonomický rozměr kultury sice vláda popisuje, ale již s ním nepracuje. Podobně vláda také zcela rezignovala na zvýšení finanční i regionální dostupnosti kultury pro občany.

Nedočteme se tak nic o legislativním ukotvení statusu umělce. Jeho absence zásadně komplikovala reakci na pandemii a byla tehdy opozičními koalicemi připomínána. Do programového prohlášení se již nevešel, ačkoliv je součástí Národního plánu obnovy. Do budoucna se navíc jedná o klíčový nástroj proti prekarizaci umělců. Organizace UNESCO přitom již v roce 1980 vyzvala státy k jeho přijetí. Vláda ve výsledku slibuje podporu knihoven, ale již ne knihovníků. Prázdné budovy ale nikomu neslouží. Jsou to právě knihovníci a knihovnice, kteří jsou bijícím srdcem těchto institucí. I ti doplatí na vládou schválené zmrazení platů státních zaměstnanců. Nádavkem jsou pak s platem kolem 22 tisíc ještě označeni za líné úředníky…

Podrobné zhodnocení

Vlastní kapitola programového prohlášení vlády týkající se kultury je jako celek velmi vágní, nedefinuje priority při řízení rezortu, a až na výjimky neuvádí konkrétní kroky, z nichž by alespoň bylo možné usoudit koncepční rámec, v němž se hodlá vedení ministerstva pohybovat. Bohužel se nedozvíme, co je podle vlády v rezortu dobře, co je špatně a kde by mohl po skončení volebního období být. Samozřejmě ničemu a nikomu neuškodí nekonkrétní slib, že vláda bude směřovat k 1 % státního rozpočtu (bez náhrad církvím). Přitom by bylo možné jasně nastavit postupné zvyšování, nebo alespoň dát přibližnou představu o pokroku.