Od počátku říkám, že řešení situace v Afghánistánu musí být politické. Spojenci pouze podporují legitimně zvolenou vládu, aby dosáhla politického usmíření.

Počet spojeneckých jednotek se snižuje již několik let, protože odpovědnost za bezpečnost přebrali Afghánci, což je správně. Takže tento okamžik nastat musel a jsem ráda, že odcházíme všichni najednou a spořádaně, jak jsem také mnohokrát zdůrazňovala. Jsem hrdá na naše vojáky i civilisty, kteří v posledních dvaceti letech v Afghánistánu pomáhali. Nemáme se za co stydět, Afghánistánu a Afgháncům jsme pomohli, ale je čas odejít. Nicméně, není to úprk a Afghánistán může i nadále s námi počítat. Jsem nadále přesvědčena o smysluplnosti zachování našeho diplomatického zastoupení v Kábulu a odmítám jakékoliv úvahy o jeho zrušení. Domnívám se také, že by vláda měla přijít s nějakými programy a projekty humanitárního a rozvojového charakteru, které by byly ve prospěch další obnovy země, abychom pomohli ještě více její stabilizaci a zároveň si zde udělali dobré jméno (viz dříve PR Tým v Lógaru).