Spontánně jsem pocítil potřebu a dostal chuť důstojně uctít památku 4. výročí úmrtí našeho pana presidenta Václava Havla. Čím dál víc mě chybí, i s jeho nezpochybnitelnými chybami.

Na poslední chvíli jsem oslovil kamarádku Lenku Šimo, jestli bychom do toho nešli spolu, protože vím, že náš politický vkus a hodnoty se vzácně překrývají a stejně tak jakási neustálá vnitřní iniciativa vyzývající k aktivitě v občandské společnosti se ozývá u obou z nás.

Slovo dalo slovo, a i když to bylo velmi narychlo, jako vždy nezklamala „Já koupím kytku, a ty zalaminuješ fotku Václava Havla“ udílel jsem instrukce a presentoval Lence představu dramaturgie našeho setkání.  Lenka si připravila krátký projev o tom, jak fenomén Václava Havla dokazuje, že i profesionálního politika si můžeme bezpečně vážit. Jeho celoživotní krédo o nezbytné lidskosti a slušnosti v demokratické společností vystihla několika trefnými citáty pana presidenta Václava Havla.
Já jsem do našeho moderátorského dialogu, vložil krátkou úvahu potvrzující pravdivost, že doma není nikdo prorokem. Tuhle:

Občan Václav Havel se stal 29. prosince 89 prezidentem, vlastně doba ho udělala presidentem, tak jako ho ta před tím stvořila disidentem. I když on vlastně chtěl být vždycky hlavně spisovatelem a divadelním dramatikem, ale není to tak překvapivé, protože se nikdy nedokázal držet ve stínu a závětří, když se dělo bezpráví, reagoval, šel příkladem, řekl bych, že někdy až naivně, riskoval a přinášel oběti, pro svoji společenskou vizi „života v pravdě“, jak to sám definoval v eseji Moc bezmocných z roku 1978. Významný americký politik Henry Kissinger, který byl znám velmi přísným a příkrým hodnocením mnoha osobností, označil Havla v celku přívětivě za „inspirující osobnost, která dokazuje, že o všech velkých věcech musí před jejich uskutečněním někdo snít.“

Václav Havel byl s Tomášem G. Masarykem jedinými československými státníky, kteří prokazatelně dosáhly světového uznání. Jak jsme na tom od té doby a dnes s presidentským renomé v zahraničí raději nebudu komentovat. Pro cizince překvapivě, pro našince tradičně se ale nestal doma prorokem.   V roce 1998 mu domácí průzkumy veřejného mínění doporučovaly, aby raději odstoupil, i když ho témže roce britský The Independent zařadil mezi deset nejvlivnějších Evropanů a podle renomovaného francouzského deníku Le nouvel observateur, patřil jako jediný Čech i v konkurenci se všemi sportovními hvězdami mezi 100 nejvýznamnějších Evropanů. Rodilá Češka, americká ministryně zahraničí Madeleine Albright si v říjnu 2002 posteskla: „Nejvíce mě zklamalo, že si Češi neuvědomují, jaký dar mají v Havlovi. Není tolik prezidentů a znám jich mnoho, kteří jsou takovou osobností, kteří tomu rozumějí i filozoficky a kteří mají velké nápady. To mě hrozně zlobilo, protože to muselo působit i na něj.“

Nejen za jeho aktivní politické éry, ale zbaběle i po jeho smrti, bylo jeho vnímání politiky překrucováno, nejčastěji dílem těch, kteří nemohli a nemohou jeho přirozenou autoritu zkousnout. Plni závisti se vysmívali a vysmívají principu důvěry, tolerance a přirozené lidskosti, bez které nemůže žádná demokracie fungovat.

Pravda a láska? Ty nejzákladnější pojmy z evangelia? Směšné! Trapné! A vyprazdňují obsah těchto stvořitelských pojmů jako odpadkový koš. Pravdoláskař je pro někoho trumfující nadávka. Já jsem pravdoláskař a jsem na to hrdý.

Po celodenním deštíku se počasí těsně před začátkem milosrdně umoudřilo. Místo setkání bylo velmi trefné a symbolické. U busty T.G Masaryka. Vždyť oba pánové toho měli opravdu hodně společného. T.G.M. pro nás doslova vydupal demokratickou Československou republiku na troskách Rakouskouherské monarchie  a Václav Havel jí velkou zásluhou pomohl navrátit a obnovit, po době temna. Václav Havel byl svým způsobem Tomáš Garryque Masaryk konce 20. století.

Doufám, že to byl příjemný kousek pátečního večera i pro asi 20 zúčastněných. Mimochodem byli mezi nimi radní, zastupitelé, či známí příznivci 6 politických subjektů současného zastupitelstva, 4 koaličních, 2 opozičních.  Samozřejmě, že to vůbec není důležité, ani to nebylo sledovaným cílem, ale to nepřehlédnutelné, takřka kompletní pokrytí žďárského politického spektra mne překvapilo, ale velmi potěšilo. Pro mne je to důkaz zachování míry vzájemného respektu na ždárském politickém kolbišti, což je cenné a nadějné.

Setkání jsme s Lenkou zakončili přáním, aby se co nejvíce lidí nechalo inspirovat výzvou života Václava Havla a nechali se svést k životu v pravdě a se vztyčenou hlavou.

MUDr. Radek Černý
radní ve Žďáře n.S.