Eskalaci napětí jsme po zvolení Joe Bidena do funkce prezidenta USA očekávali. V blogu ze dne 7. 11. 2020 jsme nastínili možný vývoj následujících událostí i s vysvětlením, co nás k těmto závěrům vede. V době, kdy článek vznikal, se jako pravděpodobný spouštěč eskalace konfliktu jevilo Bělorusko, ale upozornili jsme, že tuto roli může sehrát stejně tak i Ukrajina.

A skutečně – jen o několik měsíců později jsme svědky toho, jak Ukrajina odmítá plnit Minské dohody, přičemž má za sebou vojenskou podporu členů NATO. Naše mainstreamová média za jediného agresora svorně označují Rusko. Opět jsme připravováni na válku s Ruskem. Pokud začneme zabředávat do diskuze o tom, kdo jako první začal kam přesouvat své jednotky, které jsou přitom pouhým nástrojem realizace propracovaného plánu, bude nám naprosto unikat podstata konfliktu. Musíme si uvědomit, že to, co se nyní viditelně děje, je pouhou špičkou ledovce, jehož většina, tedy souvislosti dlouhodobě plánované akce, nám zůstávají skryty.

Pokud se zamyslíme nad tím, kdo z celé situace může mít prospěch, jistě nám neunikne, že podobný válečný konflikt by byl řešením na mnohé problémy Spojených států. Kdo jiný by Evropě, zatažené do vojenského střetu, dodával zbraně a další potřebné komodity? Kdo by Evropě poskytoval nezbytné finanční půjčky, pokud by euro nemělo žádnou hodnotu? USA by z této situace těžily v mnoha ohledech a nejspíše doufají, že by díky okolnostem opět mohly zaujmout roli světového četníka. Jen si možná neuvědomují, že se situace ve světě změnila. Do hry totiž vstupuje nový, velmi reálný faktor, a to pokud by byl válečný konflikt vleklý, znamenalo by to ekonomické oslabení USA i Evropy, ztráta hodnoty dolaru i eura s možným následným, ještě výraznějším nástupem Číny, která by toho mohla velice dobře využít. Zafinancovala  by vysílený západ, “zachránila” oba hráče svou podporou, urovnala konflikt s Ruskem a namísto USA obsadila pozici světového četníka i největšího věřitele. Jinými slovy by ještě dříve, než očekáváno, převzala roli, kterou po druhé světové válce sehrávaly USA. Uvědomují si USA tuto variantu?

Objevují se samozřejmě i názory, že ukrajinské manévry mají být pouze divadlem na mezinárodní scéně. Podobný záměr nelze vyloučit – Biden by ukázal, že se Ruska nebojí a stal se národním a do jisté míry i globálním hrdinou, ovšem nijak by tím nevyřešil vnitřní problémy, se kterými se Spojené státy potýkají. Kdo však může zaručit, že se chřestění zbraní nevymkne z rukou a nevyústí v horkou válku, ve které by, tak jako vždy, nejvíce trpěli obyčejní lidé?

Možná by bylo zajímavé se podívat i na změny v branném zákoně za posledních 6 let a konkrétně kdo může být odveden a kam, za jakých podmínek může být nasazen, kdo mu bude velet a jestli ještě jde o obranu ČR nebo zájmů těch, co rozhodují.

Z toho všeho pro nás vyplývá jediné – nenechme se zmást manipulací a postavme se proti tomuto ozbrojenému konfliktu. Tlačme dle možností naše i Evropské představitele k odmítnutí jakékoliv válečné podpory Ukrajiny. Nedovolme, aby byla EU vtažena do pro nás nesmyslných rozbrojů. Řešme problémy mírovou cestou, dohodou. Tlačme na Ukrajinu, aby dodržovala mezinárodní dohody, včetně těch Minských a přestaňme naslouchat protiruské propagandě, která, pokud jí uvěříme, nás může dovést k válce, z níž jako vítěz mohou vzejít buď jen Spojené státy, nebo Rusko.  Evropa nemůže v tomto konfliktu být než na straně poražených.

Předsednictvo hnutí CESTA