Dámy a pánové, již potřetí načínáme debatu o zákonu o sociálním bydlení. Jako jeho zpravodajka bych se hned v úvodu chtěla důrazně ohradit proti slovům, která v posledních týdnech zazněla od paní ministryně práce a sociálních věcí Marksové. Ta v médiích začala tvrdit, že projednávání tohoto velmi sporného zákona zablokovala opozice či snad dokonce opozice začala s obstrukcemi. Tyto věty jsou rovněž na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí.

Není to přece pravda. Paní ministryně to možná vzhledem ke své sporadické přítomnosti v sále nepostřehla, ale jak na první tak na druhý pokus zaznívaly během debaty tady na plénu velmi věcné připomínky a argumenty k předloženému návrhu zákona.

Ano, přiznávám, že jsem naposledy část své zpravodajské zprávy zopakovala. Důvodem byl ale fakt, že při předchozím projednávání nebyla paní ministryně v sále téměř vůbec přítomna. Považovala jsem za rozumné a hlavně za slušné, abych ji se svým pohledem jako zpravodajky seznámila.

Ráda bych také připomněla, že ze strany ODS, a o tom jsme tady před maličkou chviličkou hovořili, tu padl poměrně logický požadavek, aby byl při projednávání zákona přítomen ministr financí. Nevím, proč by mělo jít o obstrukční jednání. Mělo by jít naopak o samozřejmost. Vláda nebo minimálně sociální demokraté chtějí posílat desítky miliardy korun na výstavbu a rekonstrukce státních bytů, a musíme s proto ptát, zda má stát tyto finanční prostředky k dispozici a zda je skutečně vynaloží v souladu s tím, co si do zákona nalinkovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Jak si jistě sami dobře pamatujete, o návrhu přerušit projednávání zákona do příchodu ministra financí se nakonec ani nehlasovalo. Důvodem ovšem nejsou žádné obstrukce. A nebyly. Důvodem byl fakt, že vládní poslanci včetně kolegů paní ministryně Marksové z ČSSD odešli domů. Zákon o sociálním bydlení je zjevně nezajímal.

Jako zpravodajka zákona chci upozornit, že během proběhlé debaty se zřetelně ukázalo, že na podobě zákona nenašly shodu ani samotné vládní strany. Pokud tedy vůbec ještě nějakou funkční vládu máme. Vláda se své zodpovědnosti za zjevně nepovedený a špatný návrh zákona alibisticky vzdala tím, že ho poslala do Poslanecké sněmovny. Teď hledá viníka, který zabrání přijetí zákona. Takový přístup chci odmítnout. Paní ministryně nemůže ze své vlastní neschopnosti připravit kvalitní zákon vinit vládní opozici. Zákon o sociálním bydlení naopak mohl být přesně tím zákonem, nad kterým si mohly podat ruku všechny parlamentní strany. Jen těžko to ale půjde v situaci, kdy nám na stole leží vykuchané torzo původních verzí zákona. Torzo, které budí více otázek než odpovědí. Opravdu mi není jasné, jak máme tento spíše podklad než hotový návrh zákona měnit a vylepšovat, nota bene za současné vládní agónie a pár měsíců před volbami.

Ale zpátky k meritu věci a k samotnému zákonu. Většinu problematických bodů jsem se snažila pojmenovat ve své zpravodajské zprávě. Pominu-li věcné a obsahové problémy, o nichž můžeme vést debatu, zákon je také špatně napsaný. Nemusím být právník na to, abych při zjevném a zběžném čtení tohoto návrhu zákona došla k přesvědčení, že ho zřejmě nepsali legislativci, i když se autor snažil takový dojem vzbudit.

Návrh obsahuje celou řadu nejasných, někdy i víceznačných ustanovení, řadu nesrozumitelných ustanovení a nezná řešení řady situací, které mohou vzniknout, o legislativně technických chybách nemluvě. A právě této stránce zákona bych se dnes chtěla věnovat. Vybrala jsem namátkou několik konkrétních paragrafů, bohužel problémových míst je v zákoně spousta.

Tak například tu máme § 5, který říká: odst. 1, Osobou, která je bez bydlení, se rozumí osoba, která není vlastníkem, nájemcem nebo podnájemcem nemovité věci nebo bytu určených k trvalému bydlení podle stavebního zákona, nevlastní družstevní podíl, s nímž je spojen nájem družstevního bytu, a nemá ani žádný jiný právní titul k užívání nemovité věci nebo bytu určených k trvalému bydlení. Odst. 2, Osobou, která je bez bydlení, se dále rozumí osoba, která žije mimo kolaudované byty nebo v prostorách, které nejsou užívány za účelem trvalého bydlení podle stavebního zákona, nebo v bytech, které nesplňují požadavky na trvalé bydlení. Jestliže v odstavci dva je slůvko "dále", rozšiřuje se tím okruh osob uvedených v odstavci 1. Striktně vzato je podle odst. 2 osobou bez bydlení i bohatý majitel realit, jehož koníčkem je bydlet v maringotce. Že vlastní a pronajímá stovky bytů, vůbec nevadí. Všichni víme, že to tak autor pravděpodobně nemyslel, ale přesně to se mu podařilo v zákoně vyjádřit.

Zajímavý je dále § 6. Ten říká: Zvlášť zranitelnou osobou je osoba v bytové nouzi, pokud jde f) o osobu, na které byl osobou, se kterou trvale bydlí, spáchán trestný čin týrání svěřené osoby podle § 198 trestního zákoníku, týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 trestního zákoníku, nebezpečné vyhrožování podle § 353 trestního zákoníku nebo nebezpečné pronásledování podle § 354 trestního zákoníku, a která je obětí podle zákona o obětech trestných činů. A co když s touto osobou už nebydlí, protože se odstěhovala k mamince? Dál - od kterého okamžiku je spáchání domácího násilí relevantní pro zákon o sociálním bydlení? Trestním oznámením, obviněním, pravomocným odsouzením? Všichni víme, že trestní řízení může trvat i léta. Nebo prostě si to posoudí sociální pracovník a orgány činné v trestním řízení nebude vůbec potřebovat? To samé ustanovení písm. i) zahrnuje i osobu s duševním onemocněním, posouzení okolností situace provádí sociální pracovník. Chcete říct, že se vůbec nebudete ptát psychiatrů? Že nebude existovat žádná metodika, aby se posuzování v Pardubicích nelišilo od toho v Hradci Králové? Pokud to budou posuzovat sociální pracovníci případ od případu, otevíráte dveře korupci.

Zajímavý je také § 13 odst. 2; Činnosti spojené se správou a provozem sociálních bytů může Státní fond rozvoje bydlení svěřit jiné právnické osobě. Jak ale Státní fond rozvoje bydlení takovou osobu vybere? Veřejnou soutěží? Nebo si to rozhodne libovolně ředitel Státního fondu rozvoje bydlení podle toho, jak se zrovna vyspí? Může to vybraná osoba také odmítnout?

Paragraf 14 odst. 1; Obec, která se dobrovolně přihlásila do systému, musí zřídit sociální bytový fond, který odpovídá počtu osob v bytové nouzi, které mají nárok na sociální byt s podporou sociální práce, a na sociální byt. Sociální bytový fond tvoří byty ve vlastnictví obce, která sociální bytový fond zřídila, a byty ve vlastnictví jiných fyzických nebo právnických osob, s nimiž obec uzavřela smlouvu o poskytnutí bytu do sociálního bytového fondu. Jak to obec zjistí? Navíc ten počet je proměnlivý. Paragraf 14 odst. 2; O přihlášení do systému rozhoduje příslušný orgán obce. Rozhodnutí sdělí obec ministerstvu a Státnímu fondu rozvoje bydlení do 15 pracovních dnů ode dne schválení příslušným orgánem obce, a to na tiskopise předepsaném ministerstvem. Který orgán bude tedy rozhodovat? Domnívám se, že bude třeba doplnit zákon o obcích, ale jeho novela navržena vůbec není! Proč? Paragraf 14, odst 5; Obec může vystoupit ze systému vždy k 1. lednu následujícího kalendářního roku, a to za podmínky, že je v systému přihlášena alespoň po dobu 24 kalendářních měsíců. Oznámení o vystoupení ze systému musí obsahovat zejména řádné odůvodnění, popis prostředků, které již v rámci sociálního bydlení realizovala, počet vydaných rozhodnutí, počet poskytnutých sociálních bytů s podporou sociální práce a sociálních bytů, výše sociálního nájmu a závazky, které vyplývají z uzavřených nájemních smluv, případně dalších smluv, které obec uzavřela. V případě, že oznámení nebude obsahovat některou z předepsaných náležitostí, vyzve ministerstvo obec k jejich doplnění. A jak se bude postupovat v případě, když obec tyto náležitosti nesplní? Je s tím spojena neplatnost vystoupení?

Dále mě zaujal § 17, odst. 2; Obsah rejstříku sociálního bytového fondu tvoří f) údaj o sjednané výši nájemného. Kterého nájemného? Tím se myslí odměna pro osobu, která byt poskytne do sociálního bytového fondu a zůstane přitom jejím vlastníkem? Nebo nájemné, které má platit nájemce? S kým vlastně bude osoba bez bydlení uzavírat smlouvu? S obcí či se Státním fondem rozvoje bydlení? Nebo s majitelem bytu, pokud jím nebude obec ani Státní fond rozvoje bydlení? Opět víme, jak to asi autor myslel, ale z textu zákona to neplyne.

Paragraf 25, odst. 3; Obec přihlášená do systému je povinna, s výjimkou uvedenou ve větě poslední, s osobou v bytové nouzi uzavřít smlouvu o nájmu sociálního bytu nejpozději do dvou let ode dne podání žádosti. Státní fond rozvoje bydlení je povinen osobě v bytové nouzi poskytnout sociální byt s podporou sociální práce nebo sociální byt nejpozději do tří let ode dne podání žádosti. Obec není povinna smlouvu podle věty první uzavřít, pokud má osoba vůči ní po dobu tří měsíců dluh převyšující desetinásobek životního minima jednotlivce. Proč má obec na poskytnutí bytu jen dva roky a Státní fond rozvoje bydlení s nezměrně většími možnostmi, zejména když není nucen poskytnout byt osobě ve stejné obci, ve které má pobyt, má na poskytnutí bytu tři roky? Vadí už jen to nerovné zacházení s žadatelem. A když už jej připustíme, neměla by to být spíše obec, kdo bude mít na poskytnutí bytu více času? Ale nedosti na tom, protože § 25 odst. 3 je v přímém rozporu s § 28, odst. 3. V § 28 se totiž píše: Odstavec 3; Státní fond rozvoje bydlení poskytne do dvou let ode dne podání žádosti některou z forem podpory osobě, která byla místně příslušnou krajskou pobočkou úřadu práce uznána za osobu v bytové nouzi. Co tedy pro Státní fond rozvoje bydlení platí? Má lhůtu dvouletou nebo tříletou? Platí § 25 nebo § 28?

Dámy a pánové, takto bych mohla pokračovat třeba do rána. Je mi to líto, ale rezort práce a sociálních věcí promrhal čas, který měl k dispozici, a těsně před volbami předložil do Poslanecké sněmovny návrh zákona, který není zralý na další projednávání. Předložený návrh zákona je, a promiňte mi to slovo, legislativní paskvil.

Zatím děkuji.