Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte, abych vás požádala o podporu mého pozměňovacího návrhu, který je uveden v systému pod číslem 5293 a hlasovat ho budeme pod písmeny D1, D2 a D3.

Proč se tím zabývat? Zdálo by se, že mluvit, bavit se o pamlskové vyhlášce už je passé. Vyhláška vstoupila v platnost k začátku roku. Myslím si ale, že naopak právě proto bychom se nyní o této nové a velmi sporné regulaci měli bavit. Díky tomu, že je vyhláška platná, totiž můžeme vidět její praktické dopady. Díky tomu, že je otevřený školský zákon, máme jedinečnou šanci napravit nedomyšlené změny, které k začátku roku dopadly na studenty, učitele a ředitele především víceletých gymnázií.

Jsou to navíc změny, které z rozhodování ve školách zcela vytěsňují rodiče. To z nich dělá víc, než jen debatu o tom, jestli čtrnáctiletý kluk může posvačit vdolek s marmeládou nebo chleba se salámem. Neustálé vyřazování rodičů z rozhodování se mi nelíbí. Přestože autoři vyhlášky se zaštiťují snahou ozdravit sortiment školních bufetů, v praxi jejich počínání vedlo k jedinému. Bufety se masově ruší.

Někteří ředitelé měli odvahu a kantýny po dohodě s provozovatelem ve škole ponechali. Obvykle ale za cenu krkolomného obcházení vyhlášky. Někde se kantýna přemístila do uzavřeného prostoru. Jinde si zatím vystačili s cedulí zakazující vstup mladším studentům. Všichni do jednoho si přitom klepou na čelo a současně netají strach z postihů.

Jejich nejistotu posilují poslední vyjádření zástupců Ministerstva školství a zdravotnictví, kteří pod tlakem veřejnosti připustili postupné zmírňování vyhlášky. Jenže nikdo neví co, jak a kdy se zmírní. A ředitelé musí plánovat, jednat s provozovateli a hledat řešení. Nezávidím jim.