Evropský parlament, včetně Evropské komise, z mého pohledu bohužel opět potvrdil, že pokud jde o ochranu a obranu EU, pak není schopen reálně vyhodnotit aktuální situaci a je pro tuto problematiku nejenom politicky, ale i věcně nezpůsobilý. V zajetí jakéhosi pseudohumanismu a „svatém osvícení“ učinil další krok ke ztrátě dalšího z atributů naší schopnosti přirozené a nezbytné sebeobrany. V daném případě se jedná i projev zjevné arogance rozněžnělých a rozmazlených západních politických reprezentací, které nejsou schopny uznat, že legislativa ČR je v této problematice jedna z nejlepších na světě a měla by být naopak využita, převzata jako právní norma pro celou EU. Je otázkou v koho zájmu EP takto hlasoval -  nebylo to ani v našem zájmu a jsem přesvědčen, že ani v zájmu většiny ostatních členských zemí a jejich občanů.

Že to naši občané vnímají velmi citlivě zvláště v těchto dnech, kdy datum 15. březen je zapsán černým písmem do naší historie a představuje pro nás okamžik, kdy před 68 lety došlo k praktickému naplnění Mnichovské zrady západních spojenců na Československu, které se tímto dnem stalo protektorátem fašistického Německa, se netřeba divit a pozastavovat se nad tím, je to pochopitelné. Hlasování Evropského parlamentu vede ke stejným důsledkům – odzbrojení a bezbrannosti národa(ů) proti nevyprovokované agresi (zločinu, terorismu či vojenskému útoku).

Pokud jde o to, co bude dál, jak se máme v této situaci zachovat – opatření by měla být podle mne vedena ve dvou rovinách.

V rovině evropského prostředí je nezbytně nutné podat ve stanovené lhůtě pečlivě vypracovanou žalobu na předmětnou evropskou směrnici. V této souvislosti by měla být právně posouzena i okolnost zda právě odhlasovaná Evropská směrnice o zbraních není nakonec i v přímém rozporu s ustanovením článku 3 alianční smlouvy NATO, který každé alianční zemi ukládá povinnost chránit a bránit vlastními prostředky svou zemi! Zároveň by naše politická reprezentace měla dále vyvíjet úsilí k provedení změn v nevolené Evropské komisi a těch orgánech EP a EK, které se mají odpovídat za obranu a bezpečnost v rámci minimálně Shengenského prostoru /jeho hranic/.

Druhou rovinou jsou pak naše vlastní, národní opatření: podle mého názoru je výrazně racionálnější a důležitější možností bezezbytku využít cca 1,5 roku, který budeme mít k dispozici, k přijetí zákona o zřízení Svazu brannosti obdobného tomu, který svým dekretem v roce 1947 zřídil prezident E. Beneš. Jinými slovy, podporuji vytvoření uceleného, státem podporovaného, koordinovaného a do jisté míry i institucionalizovaného systému různých dobrovolných, občanských aktivit, které mají (nebo budou mít) vztah k řešení jakýchkoli krizových situací uvnitř našeho vnitřního teritoria (hranic ČR), tedy i včetně občanů vlastnících legálně držené zbraně a vytvoření sil Teritoriální domobrany. To pokládám za nejúčinnější nástroj nejen k obraně před praktickou právní aplikací Evropské směrnice o zbraních, ale půjde zejména o skutečný, efektivní krok ke zvýšení schopností země čelit krizovým situacím. A mimochodem předpokládám i přirozený zánik živelně vznikajících domobran, které jsou svým přístupem „vezmeme zákon do svých rukou“ pro mne osobně nepřijatelné.

V každém případě je nezbytné na těchto opatřeních začít okamžitě, bezodkladně a usilovně pracovat. Pracovat na proměně našich národních sebeobranných schopností, které byly „díky“ schválení směrnice konečně iniciovány. Budu tak činit i já osobně, nikoliv kvůli směrnici jako takové, ale zejména s ohledem na skutečné, nyní již zcela evidentní bezpečnostní potřeby Českého národa uprostřed zmatené, nerozhodné a bezbranné Evropy – a nejedná se pouze o problematiku legálně držených zbraní.

Mimo jiné se mi jedná o zavedení povinné branné přípravy do škol, po které v parlamentu volám osamělým hlasem již téměř 3 roky, o zavedení dalších době odpovídajících nově koncipovaných předmětů, zejména pak řešících oblast dostatečných znalostí o kybernetické bezpečnosti (kritického myšlení, práce se sociálními medii, s informacemi), o zvýšení fyzické zdatnosti populace. Jedná se mi o vybudování Integrovaného výcvikového centra ve Vyškově (pro intenzivní společný výcvik všech bezpečnostních a ozbrojených složek na vyšší kvalitativní úrovni, které současná doba a budoucí perspektiva vyžaduje), vybudování (dobudování) kvalitních střelnic a o znovuobnovení Svazu brannosti. Tedy to, čím se dlouhodobě zabývám a co jako poslanec nabízím občanům a co bych rád pomohl zrealizovat.

A na závěr si dovolím poznamenat…všimněte si vážení spoluobčané, jak se na těchto tématech začínají zviditelňovat někteří „politici“ či „zavedené strany“, které těmto návrhům doposud nejen že nepomáhali, ale velmi úspěšně jim doposud házeli klacky pod nohy….