Ačkoliv jsem dlouholetým členem TOP 09 – tuším od roku 2009 – stále zůstávám umírněným a otevřeným zástupcem této strany v zastupitelstvu města Liberce a jsem, oproti vnitrostranickým oponentům, velkým zastáncem koalic ze stran, které se programově příliš neodlišují, ctí alespoň základní mravní zásady a inteligence jejich členské základny dostačuje alespoň na vystudování základní školy (z mravních důvodů tedy nikdy s KSČM a z důvodů nízké inteligence a neschopnosti pochopit fungování společnosti a státu SPD – i když nevylučuji, že někteří členové těchto stran mohou být odborníky v určitém oboru).

Koalice většinou vzniká z důvodu schopnosti efektivně vládnout (vládnout lze i menšinově, ale moc to nefunguje) a prosazovat cíle stanovené v koaliční smlouvě, což by měl být dokument obsahující všechny důležité věci, na kterých se koaliční strany shodly. Samozřejmě následně každá strana má ve svém programu mnoho věcí, na kterých se s koaličními partnery neshodne a tudíž je jejich prosazování odsunuto na další volební období a nebo je v průběhu toho stávajícího pouze na iniciativě dotčené strany, aby dodatečné cíle prosadila u svých koaličních partnerů.

Při tvorbě koalice tedy jako první hledáme strany, které se nějakým způsobem prolínají s naším programem a to prolnutí musí být poměrně velké, aby se daly stanovit priority do koaliční smlouvy.

Až potud je to tedy čistě pragmatická záležitost a nijak zvláštní politická věda. Prostě vezmete programy, porovnáte je a pokud se z nějaké části shodují, domluvíte s politickým protivníkem spojenectví, které je ovšem křehké a trvá většinou pouze jedno volební období.

Bohužel si do pragmatismu necháváme vstupovat několik velmi nepříjemných věcí, které nám vnucuje buď veřejné mínění, voličská základna a nebo se můžeme také nechat ovlivnit vzájemnými antipatiemi nebo něčím, co nám náš politický soupeř provedl v minulosti.

Tedy zpátky k Liberci.

My jako TOP 09 jsme kandidovali na kandidátce SLK, protože v našich programech je 90% shoda a je to hnutí, které je nám i pojetím politiky velmi blízké. Samozřejmě, že z členské základny byl tlak na vytvoření samostatné kandidátky TOP 09, ale nakonec se ukázalo, že rozhodnutí vstoupit na kandidátku SLK bylo velmi dobré a prozíravé.

Po roce od našeho vstupu na kandidátku a společném půlroce v zastupitelstvu města Liberec je spolupráce zcela bezkonfliktní. Vím, že na tomto místě si mnoho lidí bude myslet, že jsme v klubu SLK pouze do počtu, ale opravdu tomu není tak. Klub se oficiálně schází 2x měsíčně + 1x měsíčně zastupitelstvo (samozřejmě se vidíme častěji na prezentacích, přednáškách a separátních jednáních) a veškeré problémy a otázky jsou řešeny zcela otevřeně a transparentně. Důkazem dobré spolupráce je i přítomnost zástupců TOP 09 v dozorčích radách a komisích.

Spolupráce s SLK je tedy vnímána pozitivně nejenom námi jako lidmi, kteří se na správě a rozvoji města Liberec podílejí (tedy všichni, kdo jsou nějak zainteresování v orgánech či společnostech města), ale i členy a podporovateli TOP 09 včetně veřejnosti, která není vůči nám nějak vyhrazena.

Potud tedy není žádný problém obhajovat spolupráci s SLK, která snad bude pokračovat i v budoucnu (viz spolupráce s hnutím STAN ve volbách do Evropského parlamentu).

Nicméně naše vládnutí je spojeno v koalici s hnutím ANO a s ODS a tady už asi musím začít velmi silně vysvětlovat svoje postoje.

Spojení SLK (TOP 09), ANO a ODS bylo od samého počátku vyjednávání preferovanou variantou jak složit velmi silnou koalici a městu Liberec vládnout pro příští 4 roky efektivně a bez větších politických třenic. Nicméně jen pomyšlení na toto spojení vyvolávalo v některých z nás silné emoce a porady klubu byly velmi vypjaté. Upozorňuji, že i po volbách se jednání zúčastňovali všichni členové kandidátky, tj. i ti, kteří ve volbách neuspěli. Vytvořili se tři názorové proudy: „pro koalici s ANO a ODS“, „s ODS nikdy“, „s ANO nikdy“ a na všech jednáních se dlouho a poctivě diskutovalo o tom, co je vlastně správně. Jsem přesvědčen o tom, že u našich potenciálních partnerů to vypadalo velmi podobně.

Ačkoliv hnutí SLK mělo jednoznačně otěže rozhodování ve svých rukou, neustále se vyjednávací tým snažil projednávat všechna PRO a PROTI jednotlivých variant se všemi členy klubu na pravidelných pracovních schůzkách. Výsledkem bylo spojení všech tří subjektů (SLK, ANO a ODS) do jedné koalice a s tímto složením souhlasila i většina našich kandidátů (ze všech 40 lidí by se našli snad pouze 2, kteří se přes toto spojení nedokázali přenést).

Jak funguje spolupráce dnes po půl roce fungování koalice? Mám za to, že i přes drobné chyby jde o zcela funkční model a vládnutí v Liberci se opět vrátilo do mezí, kdy se řeší především problémy spojené se správou města a jeho fungováním. Zcela zmizely koaliční půtky a obstrukční problémy. Jede se na plný výkon a pracovní nasazení primátora a jednotlivých náměstků mě nepřestává překvapovat (i přesto, že pracuji poměrně hodně a rád mám dojem, že lidé „na radnici“ jedou na vyšší rychlostní stupeň – klobouk dolů).

Jak se tedy TOP 09 v Liberci staví ke spolupráci s ANO? Tuto otázku slýchávám často a téměř ze všech stran. Jak můžeme spolupracovat s někým, kdo je naším veřejným nepřítelem č. 1? Jak můžeme klidně spát?

Odpovídám, že spím klidně a spolupráci s ANO nemůžu, zatím, nic vytknout. Jsou to lidé jako my a jejich jedinou chybou je, že kandidovali za hnutí, které vedou špatní lidé. Vždy jsem směřoval spíše ke spolupráci než k vytváření příkopů. Spolupráce s ANO je s ohledem na výsledek voleb nevyhnutelná a lidé z jejich kandidátky jsou nám TOPákům velmi podobní v tom, že mají na mnoho věcí stejný názor jako my a nebojí se jej nahlas říci. Na komunální úrovni jsme si totiž blíž, než by se mohlo podle celostátních postojů zdát.

Problémem je především p. Babiš a jím vedená vláda a její kroky. Nicméně vláda je ucelenou opozicí nucena vládnout s KSČM a ČSSD, ale myslím, že při jakékoliv jiné možnosti by se ANO těchto spojenců vzdalo. Lidé z hnutí ANO jsou pravicového zaměření a to, že na celostátní úrovni dělají levicovou politiku je mi dodnes záhadou (myslím, že je to záhadou i pro ně samé).

Na místní úrovni jsou lidé na kandidátce ANO v podstatě pouze a jenom proto, aby měli reálnou šanci ve volbách uspět, což se jim „zatím“ daří. Povětšinou jde o nezávislé kandidáty, kteří by své ambice ve standartních stranách neměli šanci uspokojit (ve stranách přeci jenom existuje nějaká doba než kandidát získá důvěru spolustraníků a je vnitřně „vysazen“ na přední místo kandidátky – mnohokrát to trvá roky než ti úspěšní vytlačí ze stranických kandidátek ty neúspěšné – a někdy a někde se to nepovede nikdy).

Pokud má někdo ambice, schopnosti a nechce si prošlapovat cestičku stranickým „houštím“ je pro něj kandidatura za hnutí ANO velmi logickou volbou (myslím, že plno schopných manažerů prostě do politiky nejde právě a jenom kvůli tomu, že nechce plýtvat časem na vnitrostranické postupy).

Můžeme odsuzovat lidi za jejich členství v ANO a myslím si, že pan Babiš je pro naši zemi v současné době to největší zlo, ale změny nemůžeme dosáhnout tím, že se s nimi nebudeme bavit a nebudeme s nimi spolupracovat v místní samosprávě. Musíme ukázat schopnost spolupracovat a tam, kde je to možné, se domlouvat na konkrétních krocích (při správě měst a obcí se najde plno společných cílů).

Poslední odstavec věnuji Změně pro Liberec a jejímu odštěpku LOL. S ohledem na to, že jsem do minulého roku s lidmi z této strany neměl žádné osobní historicky špatné zkušenosti nejsem zatížen jakoukoliv nevraživostí. Obě strany jsou plné aktivních lidí (povětšinou aktivistů), kteří umějí dobře dělat práci spojenou s komunitním životem a ochranou přírody. Politika v úrovni vládnutí jim vůbec nejde a myslím, že aktivisté by o ni ani neměli usilovat. Nepochybně jde o chytré a schopné lidi, ale jejich politická práce vynikne nejlépe v opozičních lavicích (jejich hlavním cílem je kritika a hlídání koaličních rozhodnutí a vzbuzování nedůvěry ke každému, kdo vládne). Beru to jako fakt a jsem smířen s tím, že bez konkurence by to nešlo ani v politice.

Moje chápání jejich postoje je do značné míry ovlivněno obětavou prací jednotlivých lidí ze ZpL v občanských iniciativách (např. Pavla Haidlová ve Spolku přátel Ostašova odvádí neuvěřitelnou práci pro místní komunitu a pro zvelebování Ostašova, Ondřej Petrovský v Nadaci Ivana Dejmala pracuje na zlepšování ochrany přírody, Jan Korytář se spolkem Čmelák ochrana přírody, atd…).

Vcelku otevřeně přiznávám, že si s nimi jakoukoliv spolupráci na řízení města Liberec neumím představit, ale velmi rád podpořím dobrovolnickou činnost těchto lidí. Netuším, kde se bere jejich touha dělat politiku, i když mají velmi blízko k věcem veřejným, ale ti lidé mají nepochybně v sobě velký kus obětování se pro nás ostatní a starají se o věci, které jsou pro společnost velmi potřebné.

Řízení měst a obcí je spíše o lidech a barva trička nehraje až takovou roli jaká je stranickosti přisuzována. S velikostí města samozřejmě stranickost nabývá na síle, ale nesmíme propadat iluzi, že se lze vyhranit proti všem a zároveň v politice něčeho dosáhnout. Cílem politiky je efektivní a funkční správa věcí veřejných a každý politik by měl mít vizi jak bude vypadat budoucnost jeho města, země nebo třeba celé Evropy. Být členem politické strany vyjadřuje mé politické postoje, ale většina práce, kterou pro město dělám nebo chci dělat se s politikou vůbec nepotkává.

Totiž na to jak uklidit město, zajistit veřejné služby, postarat se o seniory, mladé, děti není potřeba mít stranickou průkazku.