Vítěz v euforii musí počítat s nevraživostí až nenávistí ostatních v závodním poli.

Ve sportu je základní povinností prvního závodníka v cíli podat ruku alespoň nejbližším soupeřům. Vítěz rozhoduje o vyznění celého sportovního utkání.

Taktéž v politice je základní povinností vítěze voleb chovat se k poraženým se značnou mírou pokory. Vítěz se nesmí bát v prvním kole jednání nabídnout poraženým prakticky všechno – plnění jejich programu i funkce. Musí vyčkat, jak se poražený zachová. Slušní poražení velké gesto většinou rozeznají a snaží se slušně dohodnout. A ten, kdo chce dané situace zneužít – má velké oči, se alespoň hned odhalí.

Další povinností vítěze je v rámci povolebních vyjednávání konat tak, aby bylo co nejvíce stran (a tedy voličů) spokojených. Minimálně musí zjistit, co si všichni zvolení zástupci přejí.

Dle mého názoru je největším úspěchem vítězné strany zorganizovat radu (města nebo kraje) tak, že je to jen poměrově zmenšené zastupitelstvo.

Takzvané minimální vítězné koalice sice přinášejí hodně funkcí pro vítěze, ale s malou většinou se pak těžko prosazují nepopulární rozhodnutí. 

Vyhrát ve volbách totiž neznamená radovat se, nýbrž převzít svrchní odpovědnost.

Rudolf Cogan, radní Královéhradeckého kraje