V Senátu jsem rozpoutal zajímavou diskuzi o koronaviru. Vystoupil jsem s tím, že řada nařízení je hloupá a nelogická, a uvedl jsem příklad ze Senátu. Celý den zde sedí 81 lidí v lavicích na ploše max. 100 m2, tedy zhruba 30 centimetrů od sebe. Hlasujeme v lavicích, ale při tajné volbě musíme k urnám a jsme vyzváni, abychom dodržovali dvoumetrové rozestupy. Nikdo neprotestuje, ale taky to nikdo nedodržuje. Nařízení je v celkovém kontextu všem k smíchu.

Na tomto příkladu jsem ministra Arenbergra upozornil, že jeho nařízení ve věci návštěvy kadeřnictví či pedikúry, byť postupně upravované, je stejně hloupé. Dle toho, jak vypadají upravené hlavy lidí, je zřejmé, že nařízení už téměř nikdo nedodržuje a nesmyslný požadavek testů zákazníků je třešinkou na dortu blbosti. Už vidím, jak si jedou obyvatelé vesnic někam do města udělat test, aby ho slavnostně ukázali vesnické kadeřnici. Zkrátka nesmyslná opatření nikdo nebude dodržovat.

Pod touto kritikou chudák ministr připustil, že můj návrh na testy za zhruba 60 korun by mohli mít provozovatelé na pracovišti. No a ani to nebolelo…