Evropská komise předložila návrh nařízení o zřízení nástroje pro Ukrajinu. Zjednodušeně řečeno šlo o zmocnění Komisi vyplatit Ukrajině 50 miliard eur na financování války proti Rusku. Komise původně chtěla ukrajinské vládě 78% této částky dát jako nevratnou finanční výpomoc. Kyjevský režim by peníze mohl použít na doplnění chybějících peněz ve svém státním rozpočtu. Bez nějakého vázaní na konkrétní účel. Prostě aby v době, kdy většina firem je krachuje, protože jim armáda odvedla zaměstnance, kteří padli kdesi u Arťomovska nebo Robotina, mohl výpadek daňových příjmů Ukrajiny nahradit penězovod z Bruselu.

Každý, kdo někdy slyšel o státním hospodaření ukrajinské vlády, si umí představit, kde by asi velká část těch peněz skončila. Madam Zelenská by si u Cartiera v New Yorku nakoupila další diamantové šperky za miliony dolarů. Realitní makléři ve Španělsku či Francii by matce Vladimíra Zelenského ochotně našli další luxusní vilu k těm, které už podle zpráv z různých médií vlastní v Itálii, Velké Británii a v Egyptě. Maďarští pohraničníci by na schengenské vnější hranici EU mohli pochytat ještě více poslanců ukrajinské Věrchové rady, kteří by bez proclení vezli stovky kg zlata a kufry plné eur - v množství větším než povoluje směrnice EU proti praní špinavých peněz.

Podle původního záměru Komise mělo být na rekonstrukce válkou zničené infrastruktury použito 16% peněz, které chce Brusel Ukrajině poslat. Dalších 5% chtěla Komise účelově vázat na přepsání ukrajinského práva, aby splňovalo požadavky Acquis communautaire, neboli směrnic a nařízení EU. Jako perla v textu nařízení září návrh, aby 1% peněz bylo použito na boj proti korupci na Ukrajině. Při čtení původního návrhu Komise mě tato část zaujala asi nejvíce. Strašně by mě zajímalo, v čích kapsách skončí hromady peněz na boj s korupcí a kdo z ministrů a státních úředníků z toho dostane provize.