Jak známo, Evropská unie vyhlásila bezvýhradnou podporu Ukrajiny a maximální sankce Rusku. Stále omílaná argumentace je, že Rusko provedlo nezákonnou a nevyprovokovanou agresi proti suverénnímu státu Ukrajině, která stojí na stráži demokracie a pokroku. Nechme pro tentokrát stranou pravdivost argumentace a všimněme si pomoci při vývozu zemědělských komodit, zejména obilí. Oficiální linií je též podpora přijetí Ukrajiny do NATO a EU.

Na Ukrajině skoupily nadnárodní korporace značnou část orné půdy s tím, že zde nebude nutno dodržovat unijní normy pro zemědělskou výrobu ani sociální a pracovní podmínky pro zaměstnance. Mimo jiné to umožňuje užívání chemických prostředků, které jsou v EU zakázány. Takto výhodně získaná produkce byla pak vyvážena do některých zemí EU i mimo ni.

Brzy po zahájení ruské „speciální operace“ byla vyhlášena podpora vývozu zemědělských komodit z Ukrajiny s argumentací, že Ukrajina potřebuje peníze na nákup zbraní a potřebuje zásobovat země Afriky a Blízkého východu, aby se předešlo hladomorům. Zemědělský výbor dokonce zorganizoval cestu některých členů k překladištím ukrajinského obilí. Deklarovaná jednota tohoto postupu byla nerozborná a vyztužená láskou k ukrajinskému režimu a nenávistí k Rusku.

Protože černomořské přístavy byly zablokovány ukrajinskými minami a ruským námořnictvem, vývoz se prováděl po železnici a nákladními automobily, následně po dohodě s Ruskem i lodní dopravou. Ukázalo se, že není dostatečná přepravní kapacita, zejména dostatek vagónů. Doprava ukrajinského obilí nákladními automobily má přednost před ostatní dopravou, takže k velké radosti sousedních zemí blokuje ostatní dopravu.

Za pár měsíců se dostavily výsledky, neboť 97 % obilí bylo vyvezeno do EU. I v předchozích letech se část ukrajinského obilí dovážela do některých zemí EU, které nemají dostatečnou vlastní produkci (Španělsko, Itálie, Nizozemí…), a to zejména k výkrmu prasat a v jiné živočišné výrobě. Prakticky nic se nevyváželo do východní části EU, která je, pokud jde o obilí, soběstačná. Od loňska se situace dramaticky změnila, ukrajinské obilí je vyváženo hlavně do Polska, Rumunska a Bulharska, takže před sklizní byly dvojnásobně přeplněny zásoby obilí, klesly ceny a zemědělské podniky se zde ocitly v ekonomickém ohrožení a začaly krachovat. Najednou se stanoviska hlavně rumunských a polských europoslanců proměnila. Pět zemí východní části EU si vymohlo dočasný zákaz dovozu ukrajinského obilí.

Ukrajina ovšem zpět z EU dováží vojenský materiál, zbraně a munici. To se Rusku příliš nehodí do plánu, takže vypovědělo smlouvu o vývozu obilí přes Černé moře a zničilo přístavní infrastrukturu.