Na konferenci pod záštitou poslankyně Evy Decroix společně diskutovali sociologové, psychologové, advokáti i legislativci.

„Rodina musí být podporována v časech dobrých, ale i v době, kdy se ocitne v nouzi. Rozvod je stresující, stejně tak i období po něm. A právě porozvodová traumata jsou častým jevem, se kterým se musí bývalí manželé i jejich děti vypořádat. Když už se nepodaří zabránit rozvodu, mechanismy musí být nastaveny tak, aby zabránily psychickému, fyzickému nebo sociálnímu strádání,“ řekla na úvod organizátorka akce, poslankyně a první místopředsedkyně poslaneckého klubu ODS Eva Decroix.

„Je potěšující, pokud rozvod může proběhnout mírovou cestou. Mrzí nás momenty, kdy toho rodiče nejsou schopní. Toto systémové téma je diskriminační, primárně v aktuálně nastaveném systému financování krizové pomoci pro ohrožené děti. Téma musíme vzít vážně, primárně se bavit o tom, jakým způsobem finanční podporu krizové pomoci poslat za dítětem a rodinou včas, ideálně do vlastního sociálního prostředí, a to ve chvíli, kdy se krize rozvíjí a vzniká,“ říká vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.

„Vnímám, že ženy potřebujeme v politice například také proto, aby zde byl někdo, kdo myslí na sólorodiče a usiluje o zlepšení jejich životní situace. Institut náhradního výživného se podařilo zásluhou mnoha poslankyň zavést v červenci 2021. Moc se mi líbí situace na Slovensku, kde tento institut funguje již deset let, přičemž se tam podmínky vyplácení této dávky rozvolňují. U nás jsou tyto podmínky nastaveny poměrně přísně, maximální výše dávky činí 3 000 korun měsíčně a lze ji navíc pobírat pouze ve 24 výplatách. To znamená, že v červenci tohoto roku se může dostat mnoho rodičů do úzkých, neboť jim náhradní výživné přestane být vypláceno. I tuto skutečnost chápu jako podnět pro nás, poslance, abychom sólorodičům v jejich náročné životní situaci pomohli. Zároveň vnímám, že sóloridiče nechtějí být závislí na sociálních dávkách a svou situaci si chtějí zlepšit vlastními příjmy. V tom jim určitě může pomoct plánovaný institut sousedských dětských skupin a v praxi již přijaté zvýhodnění zkrácených úvazků,“ uvádí předsedkyně Stálé komise pro rodinu a rovné příležitosti a poslankyně za KDU-ČSL Marie Jílková.

„Z praxe už dnes víme, že případy nelze posuzovat bez jejich kontextu. Stejně jako nelze tvrdit, že systém opravíme pouze vzděláváním policistů či podporou krizových intervencí. Domácí násilí je ve společnosti tak závažný patologický jev, že pokud v celé záchranné síti selže jeden prvek, selžou pak úplně všechny. To dává odpověď na otázku, kdy začít zasahovat a nějaký krizový proces zahajovat - ve chvíli, kdy si někdo první něčeho všimne, bez ohledu na to, zda je to škola, lékař nebo sociální pracovník. Ten musí být motivován k tomu, aby právě takto závažný jev aktivně řešil, ať už to později dopadne jakkoliv,“ doplňuje Barbora Urbanová, poslankyně STAN.

„Dnešní rozvodový proces obsahuje dvě soudní řízení, rozhoduje-li se o péči o dítě. Odborníci z praxe se shodují, že je nutné celý proces zrychlit. Práva dítěte však musí být zajištěna v maximální míře. Do popředí by měla být postavena a zohledněna společná vůle rodičů. Společnost se liberalizuje, a s tím i přístup k rozvodům. Současný systém je komplikovaný. Máme rozvodové řízení, které není jednoduché a může určitě způsobit trauma navíc. Měli bychom se věnovat tomu, aby trauma nebylo délkou rozvodového řízení prohlubováno,“ dodává Eva Decroix.