Energie (a zejména elektrická) je jedním ze zásadních faktorů kvality života a ekonomické konkurenceschopnosti. Nechci se dožít situace, kdy místo abych si doma zatopil, tak si raději koupím dvě deky a v nouzi se budu tulit sousedovi k zadku, abychom se zahřáli. Levná a dostupná energie je základním předpokladem fungování veškerého (a nejen zpracovatelského) průmyslu. Koneckonců i ty progresivistické sdílené elektrokoloběžky a elektroauta bude nutné něčím nabíjet. Nedělám si iluze, že ony tolik opěvované solární a větrné elektrárny zastoupí klasické zdroje. Napadlo už někoho, že auta si lidé budou dobíjet zpravidla v noci, když jako na potvoru to sluníčko zrovna moc nesvítí? Je zcela evidentní, že i kdybychom dali solární panely na každou střechu v republice, tak to nezajistí plynulé dodávky této komodity.

Přijměme tedy 2 premisy. První je, že levná a dostupná energie je nutností. Druhou premisou budiž, že chceme přejít na bezuhlíkovou ekonomiku. S tím úplně nesouhlasím, ale pro potřebu tohoto článku to vezměme jako fakt. Je evidentní, že klasická náhrada stávajících zdrojů (vítr, soláry, hydroelektrárny atd.) je nedostatečná a má mnoho nevýhod. Ať už se bavíme o nízké účinnosti, neschopnosti fungovat „na povel“, poddimenzovaná přenosová soustava apod. Poté, co z „ekologických důvodů“ končí těžba uhlí v členských zemích EU jsme zcela závislí na dodávkách zemního plynu z Ruska. Infrastruktura na dovoz zkapalněného zemního plynu z jiných částí světa (převážně USA) je zcela nedostatečná. V Evropě v současné době funguje třicet terminálů na dovoz LNG, dalších 6 se staví a 22 nových projektů se plánuje.

Pojďme se podívat, co se děje okolo nás. ČR je zatím ve výrobě elektrické energie soběstačná, nicméně nejsme ostrovní systém a vedení EU tlačí na bezuhlíkovou ekonomiku. Silová elektřina se obchoduje na mezinárodních burzách a my jsme do tohoto systému zapojeni ať chceme nebo ne. Mimo různých spekulantů a obchodníků vstupuje do hra celá řada dalších faktorů. Třeba tlak na elektromobilitu. Navíc Německo se odklání od jaderné energie od roku 2011, kdy došlo k havárii v japonské Fukušimě. Ano, to přece dává rozum. Tsunami naprosto běžně přece zasahuje nejen území celého Německa, ale i polovinu Čech. Pominu zcela dokončenou a nikdy nespuštěnou rakouskou jadernou elektrárnu Zwentendorf, která se stala obětí boje krátkozrakých politiků, kteří hleděli pouze na svůj osobní prospěch a ani zbla jim neležel na srdci osud jejich země. Kocourkov? Ne – státy EU.

Pokusme se nejít s hlavním proudem evropských progresivistů a přiznejme si, že situace nevypadá nejlépe. EU původně zcela zavrhla jadernou energetiku jako málo ekologickou, ale v poslední době naštěstí sílí hlasy, které se snaží jádro zařadit do té „správné“ škatulky. Asi někomu začalo docházet, že ono okřídlené „poručíme větru, dešti“ nebude tak snadno dosažitelné.

Z mého pohledu je jaderná energie jediným zdrojem, který má budoucnost. Zejména v době, kdy má spotřeba vzrůstající tencenci. Nedostatek elektřiny a její rostoucí ceny totiž vedou k poklesu životní úrovně a útlumu veškerého průmyslu. Takže fajn. Je nejvyšší čas konečně vyhlásit tendr na dostavbu jaderných zdrojů v ČR (rozšířit lze jak Temelín, tak i Dukovany). Ale opět jsme svědky různých politických tlaků a zjednodušených názorů. Domnívám se, že hlavními kritérii by měla být ekonomická a bezpečnostní hlediska. Přijde mi zcela nelogické vylučovat z vypsaných tendrů různé státy jen na základě ideologických důvodů. Je to obchod. Nic víc, nic míň. A pokud nabídnuté řešení bude odpovídat požadovaným standardům, bude k němu veškerá dokumentace, zdrojové kódy a možnost údržby třetími subjekty, tak nevidím důvod jej a priori odmítat.