Děkuji. Trochu jsem se proběhl, ale stihl jsem to.

Mám tři poznámky, protože mám pocit, že tato debata se poněkud začíná odchylovat od původní materie, tedy od korekce příslušného zákona o dluhové odpovědnosti a smyslu té korekce, a míří někam, co bych nazval předvolební kampaní v roce 2021. A já si myslím, že bychom tyto dvě roviny zaměňovat neměli, protože my teď tady nevedeme spor o to, jakou Česká republika, až projde ten náraz ekonomické krize, zvolí konsolidační strategii, protože politickou odpovědnost za podobnou strategii ponesou vlády, které vzejdou z voleb v roce 2021, protože nechci být pesimista, ale obávám se, že letošní rok je jasný. A nad dozvuky či určitými echo efekty v roce 2021 bychom teď mohli vést debatu, ale bohužel nemáme křišťálovou kouli, takže to úplně přesně stejně stanovit nejde.

Pravdou je, že dnes se řeší příprava rozpočtu na rok 2021, který má jedno kouzlo, a to, že je to rok volební. Na druhou stranu je jaksi fakt, že pokud bychom měli vycházet z české verze zákona o rozpočtové odpovědnosti, tak to meritum se posouvá nikoliv do ekonomicky strategické roviny, ale do roviny pragmaticky právnické. To znamená, jestli skutečně je ta formulace o pravidlu strukturálního deficitu bariérou anebo není bariérou. A tím se dostávám k tomu, že se tady vlastně střetávají dvě stanoviska, zejména právní stanoviska. Jedno stanovisko je exekutivního orgánu, tedy Ministerstva financí, to je nadáno odpovědností. A proti tomu stojí stanovisko Národní rozpočtové rady, které je vybaveno též právním názorem, byl nám rozeslán, a které tvrdí něco jiného. A my se teď musíme rozhodnout a pro případné dozvuky a debaty o oprávněnosti našeho kroku v legislativní nouzi et cetera, et cetera, tak vše se v podstatě odvíjí od tohoto. A na to bychom se měli soustředit, protože názor, že příslušná úniková ustanovení jsou neaplikovatelná, je jaksi pochopitelně nesmírně významný pro běžnou proceduru tak, jak ji ukládají rozpočtová pravidla. Pokud bychom se měli soustředit na to, zda tím, že je to v čase nataženo na sedm let, už předjímáme jakési rozpočtové uvolnění, místo abychom řešili technikálie, tedy napravovali onu neaplikovatelnost, tak se obávám, že v tom zrychleném procesu na tento typ právní diskuse asi není úplně čas, protože si pamatuji, když se tento zákon před kolika, čtyřmi, pěti lety, myslím, že to byl rok 2016, schvaloval, jak složité to byly debaty. A ti kritici dnešního kroku jsou sami nositelé názoru, že vlastně to, co jsme tehdy schválili, je nicotné, má to minimální význam, protože původně měli představu o tvrdším zákonu a zejména na ústavní úrovni. A teď se budeme prát o zákon, který podle vás je v podstatě stejně nicotný a nemá velký význam? Já si myslím, že bychom se měli skutečně soustředit na to hlavní. Můžeme se podívat i na evropskou zkušenost, ale problém je, že český specifický zákon je trochu jiný a jestliže Evropa, evropské státy, teď nemyslím evropská kompaktáta, která jsou obecně v Evropě zřejmě na nějakou dobu také nepoužitelná, ale konkrétní zákony v konkrétních evropských zemích sice takto korigovány nejsou, ale ony mají také jinou podobu.

Takže z tohohle důvodu mě ta logičnost dnešního kroku vyplývá a všechny ty diskuse, které jsou oprávněné, protože nevíme, jak se ten vývoj bude vyvíjet, a v každém případě riziko dluhové spirály tady je, ale jakým způsobem se mu budeme chtít strategicky vyhnout, jak nastavit naši politiku veřejných financí, jak zrevidovat i samotnou filozofii našeho daňového mixu, protože je to i o nastavení příjmů, jak udělat racionálnější výdaje rozpočtové politiky s příslušnými modernizačními multiplikačními efekty a jak obhájit naši úroveň sociálního státu, to rozhodně bude prioritou kampaně v příštím roce před rokem 2021. Takže tyto role nezaměňujme. (Předsedající upozorňuje na čas.) Z tohoto důvodu mě právní meritum vede k tomu, že musím vycházet ze stanoviska Ministerstva financí, které jde také s kůží na trh, pokud se najde někdo a dá to k Ústavnímu soudu.