Přebíhání z jedné politické strany (hnutí) do druhé během volebního období jen za účelem udržení svého poslaneckého mandátu popř. přejít z opozice do koalice, bez ohledu na občany, kteří poslancům dali svůj voličský hlas ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR, je léta kritizovaná záležitost.

Ústava České republiky ovšem neumožňuje odvolání zvoleného zástupce a tak jediným trestem za nerespektování předvolebních slibů je dnes možnost poškození veřejné prestiže, což, jak ukazuje praxe, není sankce nejúčinnější.

Protože volič prahne po řešení tohoto nešvaru, tak již v roce 2007 za časů vlády Mirka Topolánka podali tehdejší poslanci KSČM návrh ústavního zákona, který navrhoval alespoň nějakou možnost odvolat poslance, který se zásadně zpronevěřil svým povinnostem a to rozhodnutím nezávislého soudu.
Byl však zamítnut již při prvním čtení mimo jiné s argumentem ohrožení zásady svobody poslance v rámci ústavního slibu. A tak nejlepší vědomí poslanců při výkonu mandátu v zájmu všeho lidu zůstává nadále jako jediné memento.

Pokud porušení slibu poslance není ničím sankcionováno, tak případný převlékač kabátů, který oklamal své voliče, je do konce funkčního období neodvolatelný. Listina základních práv sice říká, že každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání. Proti svobodě smýšlení zvoleného poslance ale stojí právo občana být zastupován na základě konkrétně učiněného politického slibu.

Přitom takové chování lze označit za nekalou praktiku a její tolerování přispívá k poklesu důvěry občanů ve fungování naší parlamentní demokracie. Je otázka v jakém vztahu je právo zvoleného poslance k právu občana ho kontrolovat.

Absurdním způsobem toto téma (odvolávat poslance, s nímž občané nejsou spokojeni) uchopilo hnutí Úsvit v čele s Tomio Okamurou. Chtějí poslance odvolávat přímo, lidovým hlasováním po vzoru některých švýcarských voleb. To ale v poměrném systému není možné, protože tam volič v tajné volbě vybírá kandidátky ve volebních krajích a dává jim reprezentativní mandát.

Vlastně předjímají změnu volebního systému – výběr poslanců v jednomandátních obvodech s imperativním mandátem. To je ale opuštění systému poměrné reprezentace, daného Ústavou ČR, a přijetí systému většinového.

Otázka odvolatelnosti poslanců se objevila ve volebních kampaních v roce 2010 i 2013. KSČM tedy znovu zvažuje upravenou verzi svého návrhu z roku 2007. Nejde o sankci za opuštění strany, za kterou byl poslanec zvolen, protože i strany jako celek se mohou dostat do konfliktu s přáním voličů. Soud by musel řešit politické otázky možná v rozporu se svou nezávislostí. Ale o posuzování porušení slibu poslance výlučně z pohledu obecné etiky a zákonů.

Ztráta mandátu by měla být v každém případě řešena v Ústavě. Zrušení poslaneckého mandátu v případě, kdy dojde k pravomocnému odsouzení poslance nebo senátora za spáchání úmyslného trestného činu, by snad neměl být po nedávných zkušenostech problém. Ostatně loni byla už podobná novela Ústavy připravena, ale pro předčasné volby nebyla projednána.