Únorový nález Ústavního soudu, který zrušil zásadní součásti Zákona o volbách do Parlamentu upravující proces ustavení Poslanecké sněmovny, čímž v tu fakticky znemožnil převedení výsledků říjnových voleb do dolní parlamentní komory do podoby jejího faktického personálního obsazení, vyvolal mimo jiné až nepřiměřený časový tlak na urychlené přijetí novely tohoto zákona, která by systém voleb do Poslanecké sněmovny učinil opět funkčním.

S tím rizikem, že omezený prostor pro zevrubnou parlamentní debatu nad tímto zákonem může generovat některá sporná místa v této novele.

Na hraně ústavnosti a spravedlnosti

Tato sporná místa jsou následující: Zaprvé jde o mechanismus určení počtu poslanců volených v jednotlivých volebních krajích,jehož úprava je doslovným přepisem stejného ustanovení volebního zákona (paragraf 48), které bylo nedávným nálezem Ústavním soudem zrušeno jako protiústavní. Hrozí zde tedy hypotetické riziko, že novela může být z tohoto důvodu opět u Ústavního soudu napadena - včetně varianty zrušení této její části. To by se zřejmě, z časových důvodů, stalo až po proběhnutí voleb, což by mohlo vést až ke zpochybnění jejich výsledků. A to není příliš radostná vyhlídka.

O co jde? O postup, kterým se na základě celkového počtu hlasů odevzdaných pro politické subjekty překročivší celostátně požadované kvorum pro strany, hnutí či koalice nejprve vypočítá tzv. republikové mandátové číslo a poté se, na základě počtu hlasů odevzdaných v jednotlivých volebních krajích, stanoví počet poslaneckých mandátů, které budou v těchto krajích obsazovány a rozdělovány.

Lépe řečeno, s ohledem na novou podobu způsobu převodů hlasy na poslanecká křesla jde o určení maximálního možného počtu mandátů, které mohou být v jednotlivých krajích přiděleny volebně úspěšným subjektům v tzv. prvním skrutiniu.

To mimo jiné znamená, že se takřka identickým způsobem jako dříve budou opakovat disproporční rozdíly v podílu zastoupení jednotlivých politických subjektů ve větších a malých volebních krajích – opět v neprospěch menších a středně velkých stran a hnutí. Bude tak dál docházet k deformacím rovnosti jak volebního práva aktivního (čím menší volební kraj, tím nižší váha hlasů voličů stran malé a střední velikosti), tak pasivního (tam naopak bude dále platit přímá úměra ve smyslu „čím menší volební obvod a menší politický subjekt, tím méně preferenčních hlasů /kroužků/ je třeba na „poskočení“ do čela příslušné kandidátní listiny).

Což byl jeden z hlavních důvodů, proč v únoru Ústavní soud tu část volebního zákona, která definovala výpočet a způsob přidělení poslaneckých mandátů do volebních krajů, zrušil.

Dle nálezu Ústavního soudu jde totiž o „…neústavní problém vzniku Poslanecké sněmovny cestou čtrnácti separovaných voleb v samostatných volebních krajích bez vzájemného propojení výsledku voleb…“. A na tom novela, která prošla Sněmovnou, nezměnila ani čárku…

Mandáty se tedy politickým subjektům mají i nadále přidělovat na úrovni jednotlivých krajů resp. na základě výsledků v nich, prostřednictvím pomocí tzv. krajského volebního čísla, které vychází z poměru velikosti volební účasti v kraji a počtu mandátů, které mají být v onom kraji rozdělovány.

Což, mimo jiné, ve volbách silně zvýhodní ty politické subjekty (v letošním případě koalice), které disponují nejsilnější podporu ve velkých resp. v největších (Praha, Středočeský kraj, Jihomoravský kraj, Moravskoslezský kraj).

A tedy, pro celkový výsledek voleb a povolební poměr sil ve Sněmovně tak nebude (nemusí být) nejdůležitější celkový nominální počet obdržených voličský hlasů pro jednotlivé volební subjekty, ale spíše to, jak silné budou ve čtyřech největších volebních krajích, kde se mohou (a pravděpodobně i budou) letošní volby rozhodovat.

Riziko, že nějaký oprávněný subjekt toto ustanovení volebního zákona opět napadne soudně, je poměrně značné. Se všemi představitelnými důsledky.

Loterie druhého skrutinia

Dalším značným problémem z hlediska ústavnosti volební novely je způsob přidělování mandátů volebně úspěšným politickým subjektům v tzv. druhém skrutiniu, tj. model přerozdělení poslaneckých mandátů, které politickým stranám, hnutím a koalicím nebyly přikázány v rámci prvního skrutinia.

Původně se tyto mandáty měly přidělovat politickým subjektům na základě rozhodnutí jejich vedení do jimi vybraných volebních krajů – vždy tolik, kolik jich bylo danému subjektu vypočteno ve druhém skrutiniu. Tento způsob byl ovšem pro některé sněmovní strany nakonec nepřijatelný jako „nepřijatelné nadřazení vůle stranických sekretariátů nad vůli voličů“.

A tak byl schválen jiný způsob, tzv. přerozdělovací automat, na základě pozměňovacího návrhu předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka. V druhém skrutiniu tedy v rámci jednotlivých politických subjektů obdrží mandáty jim (ve druhém skrutiniu) přikázané kandidáti podle pořadí volebních krajů určeného podle nejvyšších zbytků dělení v prvním skrutiniu.

A to může být skutečný problém z hlediska ústavnosti resp. z hlediska dodržení zásad poměrnosti volebního systému do Sněmovny, protože diskriminace kandidátů pocházejících z menších volebních krajů je naprosto zjevná.

A to právě proto, že hlasy voličů se v prvním skrutiniu převádějí na mandáty striktně odděleně, vždy pouze na základě volebních výsledku v jednotlivých volebních krajích. Tím pádem jsou i dělitele (tzv. krajská volební čísla), od nichž se má odvíjet stanovení pořadí nejvyšších zbytků dělení v prvním skrutiniu pro přiřazování mandátů ve skrutiniu druhém, nestejně velké - stoupají s velikostí kraje (resp. s počtem oprávněných voličů, kteří se zúčastnili voleb).

A proto je nelogické a nespravedlivé stanovovat pořadí volebních krajů pro finální přidělování mandátů ve druhém skrutiniu takto, pouze na základě porovnávání veličin rozdílné povahy, kdy kandidáti politických subjektů v menších krajích jsou de facto už předem diskvalifikování, jelikož krajská volební čísla v „jejich“ krajích významně nižší než krajská volební čísla v největších krajích – a to až o 50 procent, porovnáme-li nejmenší, Karlovarský kraj, s největším, Středočeským krajem.

Tato krajská volební čísla, na jejichž základě se budou vypočítávat a porovnávat zbytky dělení, se budou pohybovat od cca 15 000 (v Karlovarském kraji) do cca 22 000 (ve Středočeském kraji).