Bez soudního projednávání a důkazů požaduje momentální česká vláda peníze za škodu ve Vrběticích po Rusku, což je komediální. Koncem června 2021 chtěla náhradu škod po explozích ve Vrběticích, do kterých byli údajně zapojeni tajní agenti GRU.

Že požadavek je debilní přiznal svými slovy i premiér Andrej Babiš (ANO): „My jsme to museli udělat, protože jsme přesvědčeni, že zkrátka ta škoda vznikla působením ruských agentů.“ Být přesvědčen znamená, že žvaním, jenom si něco myslím, ale nemám důkazy. Tak se lze bavit v hospodě u piva, což j signál, že česká zahraniční politika je prostě na úrovni knajpy, kam chodí chlapi po šichtě narvat do sebe pár piv.

Typicky primitivní propagandistický článek na toto téma sesmolil Alexandr Mitrofanov („Očima Saši Mitrofanova: Česká rovná páteř překvapila Kreml“ (29. 6. 2021, novinky.cz). V článku plném průměrných klišé vrcholem byla věta: „Rusko je momentálně v dalším záchvatu vyhrožování Západu nepřátelskými slovy i činy včetně bombardování západních cílů.“

Víte o nějakém bombardování západních cílů? Nic hloupějšího jsem o vrbětické kauze do koncem června 2021 nečetl.

Kořeny protiruské hysterie

Studenoválečnická orientace NATO je dobře patrné z legračního velkokomuniké o 9000 ukecaných slovech „Komuniké z bruselského summitu“ ze zasedání Severoatlantické rady 14. června 2021.

Z celkového vyznění komuniké vyplývá, že text je vytvořen jenom na efekt. Při četbě „Komuniké“ musíme jenom věřit, že vrcholní představitelé NATO podepsali pravdivý dokument. V celém textu totiž není žádný rozbor příčin situace a postoje NATO.

Podívejme se např. na obraz Ruska podle politických šamanů z NATO:

Studená válka 2.0. je dominantně zaměřena na Ruskou federaci. Rusku je v bruselském pamfletu věnováno 900 slov. Základem Studené války 2.0. je konstatování obsažené v bodu 9. Bruselského pamfletu: „9. Více než dvacet pět let NATO usilovalo o budování partnerství s Ruskem, mimo jiné prostřednictvím Rady NATO-Rusko (NRC). I když si NATO stojí za svými mezinárodními závazky, Rusko nadále porušuje hodnoty, zásady, důvěru a závazky uvedené v dohodnutých dokumentech, které jsou základem vztahu NATO-Rusko…“

Ve skutečnosti to je NATO, kdo stále rozšiřuje svou působnost na východ blíž k ruským hranicím, čili role je obrácená. Jde o všední trik, které slavně využíval např. i Hitler vůči Československu v roce 1938, když chtěl ukrást příhraničí, aby údajně ochránil české Němce…

Vzpomínám si, že v roce 2019 Jaroslav Bašta, bývalá velvyslanec v Rusku a na Ukrajině, na téma Rusko a bezpečnost, zdůraznil: „Rusko je na to, aby mohlo někoho ohrožovat, slabé. Ale na druhé straně je dost silné na to, aby se dokázalo ubránit – a to je možná základním problémem, který tady je, protože původní představa o tom, jak bude Rusko vypadat, byla trochu jiná. V 90. letech v Rusku probíhala velmi divoká privatizace, která mimo jiné znamenala takové snížení ekonomiky, že bylo větší než v období 2. světové války, jestliže to vezmeme procentuálně. A všichni předpokládali, že se Ruská federace rozpadne, čemuž dal velmi silný impuls tehdejší prezident Boris Jelcin, který regionům řekl: „Vezměte si tolik samostatnosti, kolik unesete.“ A nepřemýšlel o tom, kolik samostatnosti regionů unese samotná federace…“

Slabé Rusko za Jelcina, to bylo Rusko, které milovala aliance NATO, resp. USA.

Pokud se vrátím ke vzpomínkám emeritního velvyslance Bašty, když přišel Vladimír Putin, který se stal zastupujícím prezidentem na Silvestra v roku 1999, zvolen byl v roce 2000 a začal s programem obnovy Ruska, došlo ke změně. V okamžiku, kdy Putin nastoupil, stoupaly ceny energetických surovin, především ropa a zemní plyn. První ruský Putinův rozpočet, který měl na celý rok, byl postaven na předpokladu, že cena barelu ropy neklesne pod 15 dolarů, ale bylo to asi 25, takže okamžitě naskočil rozpočtový přebytek, který se ale na rozdíl od Jelcinových dob neztratil, ale naopak byl investován, případně ukládán do nejrůznějších fondů. Jak šlo Rusko pomalu nahoru a Vladimír Putin byl úspěšný jako prezident, postupně se zhoršovaly vztahy se Západem. To bylo v přímé návaznosti.
Bod zlomu byl v roce 2003 před volbami do Státní dumy, kdy byl zatčen Michael Chodorkovský, protože bylo jasné, že privatizace, která se zavedla za Borise Jelcina, pokračovat nebude. Že Ruská federace nepustí západní firmy ke svému nerostnému bohatství. Důvody, které vedly k zatčení Chodorkovského? Nejdůležitější byl, že se tehdy rozhodl část svých firem prodat Američanům. Za druhé naplánoval a začal stavět ropovod do Číny, čímž narušil tehdejší doktrínu energetické bezpečnosti a využívání energonosičů jako druh politického nátlaku. Za třetí Chodorkovský měl politické ambice, a existovala spousta poslanců, kteří mu byli zavázáni.

Tím přišli Američané o svého vlivného ruského koně a začala kritika Ruska. Bašta zdůrazňuje, že po 11. září 2001 byly vztahy mezi USA a Ruskou federací velmi dobré. Když byla Američany zahájena válka v Afghánistánu, většina dodávek materiálu šla přes Rusko, na což se už dávno zapomnělo.

Ve výše citovaném rozhovoru z roku 2019 Bašta připomenul: „Putin porušil zásadu, která platila za Jelcina, a která vlastně u nás na Západě, v EU a leckde funguje doteď: zisky se privatizují a prodělky znárodňují. Tedy, když se něco prodělá, tak to zaplatí daňový poplatníci, když je naopak zisk, tak se rozdělí, v ruském případě, mezi oligarchy. A to přes všechny výhrady, které člověk může mít kvůli oligarchům a systému korupce, která je tam samozřejmě geneticky daná už několik století, a nedá se vymýtit, ale jenom regulovat, což je to, co stávající (Putinův) režim dělá.“
Válečničtí byrokrati v USA byli nemile překvapeni, že Vladimír Putin zastavil rozpad země a zborcené sebevědomí obyvatel Ruska povzbudil vizí, že se Rusko vrátí na politické výsluní. Místo dvou soupeřících velmocí USA a Číny po roce 2005 byly najednou velmoci tři. Od té doby platí, že Rusko je ekonomicky nejslabší, ale je to druhá nejsilnější jaderná velmoc.

Putin a jeho lidé zastavili rozkrádání bohatství nerostných surovin a půdy, technologických celků, které si nemohou rozdělit velké nadnárodní firmy. Souhlasím s Baštou, že to je hlavní důvod, proč je nám Rusko neustále prezentováno jako největší nepřítel Západu.

Proto je mohutná vlna nové studené války NATO zaměřena především na Rusko. V Bruselském pamfletu čili v komuniké se dále píše v bodě 9.: „… Pozastavili jsme veškerou praktickou civilní a vojenskou spolupráci s Ruskem a zůstali jsme otevřeni politickému dialogu. Dokud Rusko neprokáže dodržování mezinárodního práva a svých mezinárodních závazků a odpovědností, nemůže dojít k návratu k „obvyklému stavu“. Budeme i nadále reagovat na zhoršující se bezpečnostní prostředí zlepšováním našeho odrazujícího a obranného postoje, mimo jiné přítomností ve východní části Aliance…“

Z hlediska propagandy, podobně jako za doby nacistické propagandy v 30.letech 20. století je psychologická agrese vydávána za obranu „našich“ hodnot. Proto v bodě 9. komuniké je svatouškovsky napsáno: „… NATO se nesnaží o konfrontaci a nepředstavuje pro Rusko žádnou hrozbu. Rozhodnutí, která jsme přijali, jsou plně v souladu s našimi mezinárodními závazky, a proto je nikdo nemůže považovat za odporující zakládajícímu aktu NATO-Rusko.“ Také to lze číst takto:

Snažme se získat vliv všude, kde ještě není NATO, tím, že využijme iluzí lidí, aby vstoupil jejich stát do západního klubu. Zprivatizujeme a rozprodáme všechno, co má nějaké surovinovou a technickou cenu, jako v Československu, dejte lidem maximální politickou svobodu, ať mají co nejvíce stran a hnutí a ve volbách z toho vzniknou podivné nefunkční koalice, které mohou ekonomické korporace dobře ovládat, jako v České republice.

Převzato z Profilu.