Co říkáme v rodině, většině lidí neřekneme, jenom pár kamarádům, s kolegy v práci se bavíme jinak neformálně, než pokud máte promluvit oficiálně jako zástupce firmy či instituce.

V situaci neformálního povídání byl zastižen poblíž mikrofonu končící premiér Rusnok s končícím ministrem miniaturní armády Pickem. Někteří se teď tím baví, jiní moralizují a odsuzují to, co si říkali Rusnok a Pickem ve sněmovně. Tento záznam lze nazvat cíleným šmírováním. Zneužitím zapnutého mikrofonu. Je to totéž jako šmírování rozhovoru u mušle na pánském záchodě, nebo naslouchání tomu, co říkají dva tři, když spolu kouří kolem popelníku.

Jednalo se o to, že Jiří Rusnok doufal, že nebude muset letět do Jihoafrické republiky na pohřeb Nelsona Mandely: „…já se úplně třepu, abych tam nemusel jet,“ povzdychl si. Bylo to řečeno v hovorovém jazyce, v hovoru se objevovalo nejužívanější hovorové slovo v českém jazyce – vole. Šlo o kamarádské uvolněné povídání kolegů.

Podobně si občas politik nevšimne, že je zapnutý mikrofon, a řekne nějakou poznámku od plic, jen tak, mezi čtyřma očima. Např. Američan Bush při volební kampani v roce 2000 zašeptal jinému Američanovi (jmenoval se Cheyny) o reportérovi z New York Times, že reportér je "opravdu velký zmrd".

Rusnok neřekl nic jiného, než že to je příšerná otrava letět spoustu hodin na formální obřad vysloužilému, byť uznávanému a váženému, politikovi jenom proto, že umřel. Oficiálně se to ale neříká. Oficiálně se napíše soustrastný dopis, ocení se zásluhy. Ve skutečnosti je to zcela formální, lhostejné, ale oficiální a důstojné.

Šmíráci zachytili a pustili do světa jenom to, co se šeptá. Co se prostě veřejně neříká. Podobně tajné (utajeně šeptané) byly depeše amerického velvyslanectví v Praze o tom, jak servilní, nudné a nekompetentní jsou české pravicové politické nuly, které Američanům zobou z ruky. Jsem velmi smutný z toho, co jsme to za národ. Není snad jiný, který by dokázal tak ubližovat a hanit sebe sama, jako jsme my. Výše uvedené to jen potvrzuje.

Jaroslav Doubrava, senátor PČR