Už rok postupně celý svět bojuje s pandemií Covid-19. Bohužel, zatím ne zrovna úspěšně. Na následky spojené s tímto onemocněním stále umírají lidé, protože i přes veškerá lockdown opatření nedokážeme chránit nejohroženější skupinu obyvatel. Jen pro ilustraci… Čtvrtina všech úmrtí je u seniorů, žijících v domovech pro seniory. Nenakazili se tedy ve škole, u kadeřníka či v hospodě. Kvůli boji s epidemií vlády takřka na celém světě zruinovaly veřejné rozpočty a každým dnem dramaticky roste gigantické zadlužení, které budou muset splácet naše děti a několik dalších generací.

Podle mého soudu navíc chaoticky vedený boj s pandemií odstartoval v novodobých dějinách zřejmě největší globální hospodářskou krizi, která již teď likviduje živobytí statisícům lidí, ať už živnostníků nebo zaměstnanců. Podstatná část z nich je sice prozatím saturována státními finančními subvencemi, ale jak dlouho ještě? Nutno dodat, že tyto peníze neplynou z nějaké virtuální státní kasy, ale z daní, které platí každý z nás. Zavřené školy, kultura i sportoviště pak dokonávají dílo zkázy. A v neposlední řadě takřka rok trvající společenská a sociální izolace se již dramaticky projevuje také na psychice lidí, a bude mít bezesporu také své důsledky.

O to více potřebujeme symbolické světlo na konci tunelu. Ale kde ho najít? Mnozí vzhlíží k očkování, které by mohlo stejně jako v případě jiných smrtelně nebezpečných chorob zbavit lidstvo velkého strašáku v podobě Covid-19. A i když kdokoliv může mít tisíce pochybností, při zachování principu dobrovolnosti a zajištění nediskriminace těch, kteří očkováni nebudou, považuji vakcinaci za správnou cestu. Zároveň však nezapomínejme na to, že existuje ještě jedna paralelní cesta, kterou je kolektivní imunita společnosti. Tedy že epidemii porazíme postupným promořováním při cílené ochraně rizikových skupin obyvatel.

Vzpomínám si, jak první výroky o „promořování“ způsobily doslova paniku. Ale jsem přesvědčený o tom, že právě v okamžiku, kdy máme za sebou takřka rok boje s novým koronavirem, je nezbytně nutné otázku úrovně proměření společnosti vrátit opět na stůl. Pokusím se vysvětlit proč.

Když pandemie Covid-19 vypukla, takřka nikdo nevěděl, s čím má lidstvo vlastně tu čest. Jsem přesvědčen o tom, že po roce mají ty největší lékařské kapacity na celém světě snad již poměrně komplexní informace o tomto viru i způsobech, jak s ním bojovat. Svědčí o tom např. již několik registrovaných vakcín nebo schopnost detekovat nejrůznější mutace viru. Vím, že mnoho odborníků by mi oponovalo, že z pohledu medicíny jsme možná stejně pořád ještě na začátku, ale lékaři, epidemiologové, imunologové a další specialisté rozhodně už nejsou slepí, jako tomu bylo na počátku.