Je velmi zajímavé, kdo a proč zuby nehty bránil a brání dvacet let veřejné debatě. Na Facebooku jsem četl trefný komentář: „20 let lidem o euru lhali a pak říkají, že ho lidi nechtějí.“ Už v 90. letech vystupoval proti euru Václav Klaus a zcela ovládl debatu. Argumentoval „ztrátou státní suverenity“ a údajnou nevhodností jedné měny pro různé země, ale zejména útočil na zastánce eura a využíval své, podle mého soudu značně přeceněné, pověsti ekonoma.

O zavedení eura jsme hlasovali v roce 2003 v referendu o přístupové smlouvě do Evropské unie. Závazek zavedení eura je v přístupových podmínkách, které jsou přílohou smlouvy. Do EU jsme vstoupili 1. května 2004. Tehdejší premiér Špidla skončil za pár měsíců. Následovaly vlády premiérů Grosse, nevydržela ani rok, Paroubka, ta vydržela něco přes rok, a nastoupil premiér Topolánek. Mezitím vstoupily v letech 2007–2009 do eurozóny Slovinsko, Kypr, Malta a Slovensko.

Topolánek v roce 2009 řekl, že přijmeme euro, až to „bude výhodné pro ekonomiku a občany“ a že není zastáncem "uspěchaného přijetí eura". V roce 2010 dokonce Václav Klaus navrhl, aby si Česko zpětně vyjednalo výjimku, aby nemuselo euro přijmout. Nijak ho netrápilo, že by šel proti výsledku referenda. Premiér Nečas v roce 2011 pokračoval s mantrou „euro přijmeme, až to bude výhodné“ a „není třeba spěchat“.

Nikdo nikdy ale neřekl, kdy to bude podle něj výhodné – až bude kurs 22 Kč za euro nebo dosažen průměr HDP v EU? Nebo…? Nikoho nenapadlo, proč bylo euro výhodné už tehdy pro 16 zemí a přes 300 milionů jejich občanů?