Jelikož jsou obklopeny obytnou zástavbou, předpokládala se jejich postupná přeměna na méně intenzivní provozy. V samotném závěru celého procesu ale primátor otočil a zařadil je do ploch pro intenzivní průmyslovou výrobu.

Areály OLEO Chemical, LIKTO, Modelárna LIAZ, Ferona, Benteler ad. Všechny tyto areály kolem ulice Hodkovická se nacházejí v roztříštěné urbanistické struktuře, kde se prolínají s enklávami bytových a rodinných domů. Od první etapy projednání nového územního plánu tak byly zařazeny do ploch tzv. smíšených aktivit, které intenzivní průmysl nepřipouštěly a do budoucna předpokládaly postupnou transformaci na administrativní komplexy smíšené s obytnou zástavbou, případně i nerušící drobnou výrobou. Po 10 letech je ale vše jinak. Primátor Zámečník směřuje k závěrečné etapě projednání, po které už nebudou připuštěny žádné úpravy dokumentace. A tyto areály jsou zařazeny do ploch pro průmyslovou výrobu.

Srovnání poslední projednávané verze územního plánu (stejné řešení už od konceptu z roku 2010) a připravované finální verze. Významné areály jsou přebarveny z ploch smíšených aktivit (A) do ploch výroby a skladování (E). Fialovými šipkami jsou označeny areály, jejichž majitelé uplatnily námitku. Do ploch E byly nicméně zařazeny i další areály – pouze na základě rozhodnutí primátora a úředníků (označeny červenými kroužky).

Jindřich Felcman, zastupitel za Zelené a člen výboru pro územní plánování a dopravu, vysvětluje: „Ta prvotní myšlenka územního plánu nebyla vůbec hloupá. Rozsáhlé průmyslové areály dnes Liberec obklopují z jihu a ze severu. Bylo rozumné zamezit jejich expanzi také kolem ulice Hodkovická, kde jsou nekompaktně rozházeny mezi obytnými čtvrtěmi. Jejich postupná přeměna na provozy s menší zátěží a vyšší přidanou hodnotou, se službami a kancelářemi, by pomohla z této nyní poněkud zaprášené části města udělat moderní čtvrť. Pokud tam ale nyní budou moci průmyslové a skladové provozy dál rozvíjet své podnikání, žádná transformace nenastane.“

Vedení města svůj krok obhajuje tím, že vlastníci některých areálů podali námitku s tím, že nyní tam provozují intenzivnější průmysl, a chtějí, aby to tak bylo i nadále. U územního plánování je nicméně normální, že do budoucna upravuje podmínky v území odlišně oproti současnému stavu. 

„Jinak by to nebylo plánování, ale omalovánka,“ vysvětluje J. Felcman, který se územně plánovací činností živí. „Plánuje se do budoucna, směřuje se k lepšímu uspořádání města. V daném případě je třeba si navíc uvědomit, že majitelé dotčených areálů mohli už 10 let procesu pořízení územního plánu počítat s tím, že k této úpravě využití dojde. Když jim nyní bude vyhověno, bude to ale zase razantní zásah do práv všech majitelů okolních obytných staveb. Protože ti zase mohli už 10 let počítat s tím, že nový územní plán ochrání jejich domovy před dalším zvyšováním zátěže území ze strany výrobních areálů.“

Územní plánování přináší obvykle mnoho střetů a jejich řešení není jednoduché. Nicméně takhle razantní obrat v jejich řešení v samotném závěru projednávání je velmi nevhodný a riskantní. Projektant v samotném závěru procesu de facto popírá strategickou koncepci, kterou v daném území celou dobu držel a obhajoval.