Často se mě v těchto dnech ptáte, proč „nejsme vidět“ v médiích. Nejen ODS, ale celá opozice. K tomu řeknu jediné: ptejte se médií.

Někteří jste to již začali dělat, jak mi píšete v mailech – a za to děkuji.

Myšlenka, že nepřímou cenzurou opozice a proměnou médií v provládní kanály se pomáhá zvládnutí krize, je scestná. Úvaha, že má opozice mlčet, a když nemlčí, a dokonce kritizuje, tak její hlas nebudeme zveřejňovat, je nebezpečná.
A věci to naopak škodí. Například: ODS upozorňovala už na konci ledna na nepřipravenost ve věci ochranných pomůcek. Kritizovali jsme pomalou aktivaci Ústředního krizového štábu, chaotické řízení, zmatené informace a chyby v krizovém řízení. Události nám daly bohužel za pravdu a dnes nám dává svými kroky za pravdu i vláda. Bohužel pozdě. Kdyby náš hlas zněl v médiích silněji, mohl být větší tlak na premiéra, aby místo mediálního předvádění se věci napravil a řešil. Škoda. Nad tím ale nelze mávnout rukou. Jde o zdraví a doslova o lidské životy.

Nebo: ODS předložila řadu ekonomických návrhů, které umožní lidem a firmám krizi přežít. Každý se může podívat, že vláda se námi inspiruje – to jsou fakta. Zpravidla týden nebo nejméně tři dny po nás přijde s tím, co jsme předtím vymysleli a zveřejnili. To nám nevadí, jde o věc. Vláda ale nedělá dost a dostatečně rychle. Ani není schopna živnostníky a firmy dobře informovat. Kdyby média informovala o našich návrzích normálním způsobem a lidé věděli, co připravila nejsilnější opoziční politická strana, byl by mnohem větší tlak na vládu, aby dělala věci lépe a rychleji. A byli bychom dál.

Média (některá, ale bylo jich dost) dala vládě neomezený prostor. Na permanentních tiskových konferencích jsme viděli nekonečnou sebeprezentaci, opravovaní vlastních rozhodnutí, často zmatené informace a hádky mezi vládními stranami. Dnes mají zase neomezený prostor pro vysvětlování svých chyb a zahánění do kouta všech, kteří si věci dovolí kritizovat, i když bojují s nemocí v první linii.

Naši primátoři, starostové a krajští radní shánějí věci, které chybí a na které vláda zapomněla. Také naši lidé šili a šijí roušky. A všichni jsme občané, rodiče, děti svých rodičů a jsme společně na jedné lodi.