Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci.

Já zde nyní zdůvodním náš návrh na vyslovení nedůvěry vládě.

Možná vás překvapím, ale jsem si jist, že dnes zde vlastně nerozhodujeme o vládě ani o politické orientaci vlády. Ani dnes nebudeme hlasovat o úspěších a neúspěších této vlády, podle toho, jak to kdo z nás vidí a hodnotí. A musím říct, ale musím říct, že takový předmět rozhodování, takové hlasování, by mě těšily mnohem více, než to, co zde bude následovat dnes nyní. Bohužel ale, o tomto dnešní hlasování nebude.

Ve skutečnosti zde dokonce nehlasujeme ani o konkrétní osobě. Rozhodujeme zde o pokračování nebo ukončení jedné velmi konkrétní situace. Neudržitelného stavu, ve kterém se ocitla ústavní funkce předsedy vlády. Ústavní funkce (s důrazem) předsedy vlády a s tím i celá republika. Proto by bylo pro naši debatu účelné, pro naši debatu a naše rozhodování, velmi účelné představit si například, že premiér se pro dnešek nejmenuje Andrej Babiš, ale že se třeba jmenuje Jan Novák. Já se omlouvám všem Janům Novákům, ale je to prostě obvyklé jméno, nebo nějak podobně. Je podle mě totiž účelné oprostit se od kontroverzní emoce, pozitivní nebo negativní emoce, kterou vyvolává osoba současného premiéra. Na tom by naše rozhodnutí nemělo stát a padat, a to pokládám za velmi důležité.

Stejně tak pokládám za důležité, abychom místo opakování známých důvodů a známých faktů kolem osoby předsedy vlády, abychom místo toho si odpověděli dnes především na následující otázku. A ta zní takto. V případě, že dnes nevyslovíme nedůvěru vládě, v případě, že zůstane ve funkci současný předseda vlády, jak si vlastně představujeme, že budou věci dál fungovat? A opravdu chceme převzít odpovědnost za všechny důsledky, které jsou s tímto stavem spojeny?